Dětem nemáme říkati: »Mužíčku, dědečku, babičko«, sic dostanou brzy svraskalé neb faldovaté obličeje; poněvadž Eva nazvala svého syna mužem, proto byl z něho zuřivý chlap a krčil čelo. — Proč nehledáte příčinu, když děti časně čelo krčí v darebném vychování ? — Pak budou povolné, jejich pohled bude příjemný a nebude se faldovati. Vy říkáte dětem hůř než Eva: »Mladý ďáble, rarášku, čertíku,« a to jim nemá

škoditi ?

Děti nemají do roka do zrcadla hleděti, sic by byly pyšné. — Děti malé neumějí ještě přemýšleti, aby si buď v tváři nebo v postavě zpý-chaly- — V noci nemá žádný do zrcadla hleděti, proto že by v něm snadno ďábla spatřil. Je-li ta povídka pravdivá . . . ?

Když pes do chlebové pece hledí, odpadne chléb. — Ovšem, když se pec dlouho nepřihradí,. tak že tam chladné povětří žene a od toho chléb se oduje. Pes tomu tak málo uškodí, jako by tam osel hleděl.

Když je těsto v díži, nemá se světnice zametati, sic se spolu chléb vymete. — To je něco pro líné ženy a podvodné děvečky, které rády poplamenice dělají. Pekaři vymetají světnice, ač plné necky těsta mají, a škody z toho neznamenají.

Džbán s octem nemá se na stůl stavěti, sic se ocet zkazí. Kdo na ocet nasazuje, musí mrzutou tvář dělati, a hněvati se, sic se ocet nepovede. — Kdyby mrzutí lidé svou mrzutostí octu kyselosti přidati mohli, tak by naproti tomu přívětiví lidé sladký ocet dělali. — ¦—- Ocet nemá se bez peněz vydávati, sic jiný nezkysá. Kdyby nic jiného nebylo, mají alespoň špendlík za něj dáti. ¦—• To je vymyšlení šenkýře, který nechtěl na dluh dávati.

Když se malému dítěti první kaše nevyfouká, nebude sobě pak hubu o horké polévky páliti. — Zdaž by se tudy celá tělesná přirozenost neproměnila, neb oheň pálí tělo naše.

Kdo chce bohat býti, ať srovná chléb, když krájí. Na chlebě se může jistým způsobem viděti, jak hospodářství stojí. — Mají-li děti a čeládka při jídle svobodnou vůli, chléb všudy skrajovati, tam není správné hospodářství, neb tam se chlebem plejtvá, což ? bohatství nevede.

Když se nebožtíkovi zvoní, nemá žádný jísti, sic ho budou zuby boleti. — Kdyby se to pravidlo v městech pozorovalo, tuf by začasté nesměli lidé celý den jísti, protože se některý den od rána do večera zvoní. Někdo jedl hltavě horký pokrm, tu uslyšel umíráčkem zvoniti, čerstvě se napil, odběhl, aby se zeptal, kdo umřel. Horké, studené a povětří v ústech způsobilo mu bolení zubů.

Když se dítěti do roka červené střevíce na nohy dají, nemůže, když

zroste, na krev hleděti. — To řekla paní mistrová, protože její muž

neměl červené kůže ? pro dítě byly červené střevíce objednány.

Není dobře, když někdo na. sobě něco zašívá. — Ovšem je lip,

když se šatstvo spravovati nemusí. Když pak to býti musí, pořádněji

se to udělá, když se správa na těle nečiní. Nedělá to žádný pořádný

člověk