O člověku, který je zhrbatělý, aneb má tělesnou vadu, říkají, že je od Boha znamenaný, čímž na jevo dává, abychom se ho varovali. — Takovou chybou jest člověk již dost snížený, a tím důměním činíme ho ještě nešťastnějším . . . Máme ale příklady,, že v těle mrzáka dobrá a šlechetná duše přebývá.

Není dobře, když někdo dítě překročí. — Já bych rád toho člověka viděl, přes kterého by se v jeho dětinství nebylo kročilo, a žádný škody toho neznamená? — Když přej se dítě překročí, má se zas nazpátek přes něj překročiti, aby se ta škoda napravila.

Vši a blechy nemáme na stole bíti, sic je zas všecky dostaneme. — To jest znamení veliké nečistoty, kdo to dělá. Dává-li čistotná a správná hospodyně dětem a děvečkám takovou výstrahu, kdo jí bude za zlé míti, aby je tomu odnaučila? Tomu snad nebudete věřiti, že by na stole zabitý

hmyz zas obživil.------- Kdo stoly a lavice chvojštištětem zametá, dostane

prý blechy. — Proto ne, že smetá neřád se stolu chvojštitětem, ale proto, že se neřád na ten způsob rozmáhá.

Kdo o dříví dělá, nebude bohat. — Nemáme-li možné koláře, sou-stružníky a tesaře?

Když večír za stolem sedíme, nemáme pod stůl svítiti, sic povstane hádka. — Může býti, že někdo v tu chvíli kus pokrmu se stolu aneb z mísy uchvátí a druhé ošidí, aneb mezi hráči, poněvadž ten, kdo se stolu svíčku bere, aby buď peníze neb karty hledal, dává příležitost ? důmění, že podvodu hledí, aneb jiný ve tmě podvod tropí, z čehož váda povstane.

Kdo napálenou dračkou smítá, pomáčí se v posteli. — Z hraní ohněm neb světlem pošlo již mnohé neštěstí; proto matky tuto výstrahu dětem dávají.

Kdo při hře peníze půjčuje, prohra. — Kdo své peníze tak dalece prohrál, že vypůjčovati se musí, bývá tak šťastný, že se mu list obrátí, a tak se stane, že ten, který půjčil, prohra. — — Jiný praví, máme-li vyhráti, musíme jinému peníze půjčiti. — Tote marnotratnost a skoro da-remnost, když se hraní tak silně oddáme, že peníze vypůjčovati musíme. Při takové hře nemůžeme šťastni býti.

Kdo jdeš do trhu, nepůjčuj první stržení, neb tak své štěstí zapůjčíš. Kdo v trhu něco prodává, nemá prvního kupce pouštěti, sic nebude štěstí míti. — Člověk pověrečný jak kupující, tak i prodávající mohou oba ošizeni býti. První koupí, jakmile trh se počne, a po hodině je zboží lacinější, druhý v tom důmění prodá se škodou.

Ghce-li žena do trhu, musí nejprve na pravou nohu střevíc obouti. — Které ale bosýma nohama do trhu chodí, jak ty pochodí ?

Kdo zádama z postele vstává, tomu se toho dne všecko naopak děje. — Když to, co počínáme, od rukou dobře jíti nechce, říkáme: Tak mi to jde, jako bych byl zády vstával. To je ale proti obyčeji, neb žádný tak nevstává, a stane-li se to kdy náhodou, nic to na práci neoučinkuje, neb na tom záleží, jak se ? práci máme.