Při nejmenších dětech pozorujeme, že mají ve spaní otevřené oči a zřetedlnici vzhůru obrací, jakoby po něčem hleděly a se smály aneb dají se pláče. Tu říkají, že s ním hráček (psotnik) zahrává. Tu se má koupiti novy hrnek a vařečka, beze všeho smlouvání, do toho hrnka má se vlíti voda, kterou dítě umyto bylo, a s vařečkou na kamna postaviti, aby tím hráček hráti a vodu vyšplichovati mohl, až by nic nezůstalo. Pak říkají, když se po několika dnech voda vykouřila, že ji hráček vyšplíchal. Co ale ten hráček je, nevědí sami. I tenkráte hráček s dítětem hrá, když se vejce do kaše vyfoukne, prázdná skořápka, několik karet a jiné lehké věci na nit na kolíbku přiváží, pak když se to otvíráním a zavíráním dveří a povětřím pohybuje, říkají: Hráček si hraje. To je věc přirozená. I to je přirozené, co dítě ve spaní dělá.

O dětech, které mnoho jedí a přec nerostou, říkají, že mají ostarka.

__ Ostarka tak málo kdo viděl, jako hráčka. —¦ Takové dítě má se do

pece šoupnouti. — Staří uvázavše dítě na lopatu, šoupali je do pece, nešetříce příčiny nemoce, že děti měly zaneřáděný žaludek od zkejslých pokrmů.

Když se otelí kráva, má se v neděli ponejprv vyvésti, potom bude míti strakatá telata. — Žádná neděle v roce nejmenuje se strakatá a proto také žádná neděle té moci nemá.

Od prvničky neprodávej tele řezníkovi, neb vrazili nůž do něčeho tvrdého, učiní krávu tvrdou. — To by byl divotvorec, kdyby i nechtě a v nepřítomnosti na krávu oučinkovati mohl.

Vedeš-li krávu do trhu, strkej ji zadkem z chlíva a dobře prodáš; naplí jí do očí a žádný jí neobhlídne. — Kdo to první řekl, ten měl v zadku rozum, a proto ať mu zas takový odpoví.

Kdo kočku poraní neb zabije, na toho čeká neštěstí. — Snad proto, že se čarodějnice nejspíš v kočky proměňují.

Komu blecha na ruku skočí, zví něco nového. — Ovšem, neb nechá-li ji, udělá mu červený flíček. To zvířátko podle přirozenosti nej-raději tam skáče, kde pokrm čije.

Když žena jde spát a pozdraví hvězd, neuchvátí jí káně neb ostříž žádné kuře. — Ovšem, protože jich hvězdy chrániti budou.

Když do postele čerstvou slámu dáváme, nemáme uzlů na povříslech nechati. — Za takovou postel bych se také poděkoval.

Není dobře, když světlo neb oheň z domu vynášeti dáváme. — Z jedné strany jest to opatrnost, aby se neštěstí nestalo; na druhé straně byla by to neúčinlivost, kdybychom tu lásku bližnímu odepřeli.

Když děvečka ? novému hospodáři na službu jde, má hned do kamen nahlídnouti, aby brzy v domě přivykla. — Mařena to udělala, a Přec po čtrnácti dnech utekla. Nová děvečka má se ovšem všudy obhlíd-nouti, aby věděla, kde co leží neb stojí, potom ovšem dřív přivykne.

Děvečky mají v masité dny na službu jíti, aby se jim nezdál rok dlouhý. — To zachovávají, a přece jest jim rok dlouhý, co tedy jest toho příčina, to nám pověrečnice ? druhému vydání oznámiti musí.