Když se v sobotu kužel nevypřede, nebude z ostatního lnu dobrá příze, a nevybílí se. — To řekla dobrá hospodyně, aby si děvečky popílily. Proto ale nebylo ještě plátno strakaté.

Tomu, jenž na dni věří, říkáme poboňkář . . . Poboňkář neočekává od Boha ničeho, nýbrž od toho dne, kterého práci svou konati má, a doufá všecko od Nikazia (14. prosince) a od sv. Petra.

Já jsem rozsíval v týhodnu, v kterém sv. Burgharda připadá, a který čas za nešťastný ? setí někteří pokládají. Já však byl jsem šťastný a jiní, kteří tak neučinili, potom toho litovali. Když je čas ? setí a povětří pohodlné, nemáme si povídaček všímati a své práce hleděti. V tom čase jsou posvícení, a proto čeládka tu báchoru vymyslila, aby nemusela dělati.

Na Zelený čtvrtek máme před slunce vejchodem trojí semeno roz-sáti a když by mělo metati, má se při zemi sežnouti, rozsekati a z toho všeho mast udělati, která nejlepším prostředkem proti vší spálenině býti má. Shledal jsem, že to není pravda, a proto jsem pak každého k tomu měl, aby v takové příhodě ? rozumným lidem na radu šel.

Jiní věří, kolik vozů hnoje v pašijový tejden ze vsi aneb ze dvoru se vyveze, tolik bude v té vsi, aneb v tom domě umrlců a kolik prostěradel v tom hospodářství se vypere, tolik bude pohřbů. — Ovšem, kdo v pašijový tejden raději paří a peče, šperky rovná, ten nevyváží hnůj a nepere. To je ale špatná zástěra, kterou všelikou neslušnou práci v tom čase odstraniti hledí. Dobrý hospodář hledí před tím týhodnem vyhnojiti, aby v tom svatém čase památku drahého vykoupení vděčně sobě připomínati mohl.

Někteří lidé věší na Velký pátek šaty své na slunce a věří, že se do nich moli nedají. — Příčina může býti přirozená, protože v tom čase ještě ostrá a pronikavá povětrnost panuje, která molům příznivá není.

Když samovražedník na hřbitově pohřben jest, nastane příštího roku neouroda. — Tak tedy máme nešťastného, kterému tuhý osud všecko srdce odňal a na mysli jej pomátl, že si sám život vzal, na mrchoviště pochovati? Kterak by Bůh za provinění jednoho člověka, za tu lásku křesťanskou, že tělo, příbytek duše nesmrtedlné, na místě posvátném pohřbeno bylo, celou nevinnou krajinu trestal? Nestala se ještě, co víme, taková neouroda.

Když se na sv. Silvestra krtiny rozházejí, toho roku krtkové víc neryjí. — Kterak by neryli, když v tom svou obživu hledají? Proč se tedy krtkové chytají, aby na lukách a v zahradách škody nedělali?

Když se na sv. Tiburce (14. dubna) a sv. Abdona (30. července) rákosí, trní a kopřivy vysekají, neroste víc žádná neřest, jako stoklasa, sveřepec (ovsíř), metlice atd. — Kdyby jen víc dnů v roce bylo, kde by se taková neřest vyplela, co by tu na polích škody ubylo.

Napiš na sv. Nikazia velmi ráno mlče na všech dvéřích: Dnes je Nikazia. Tím se všecky myši zaženou. —¦ To by byl výborný prostředek, ale kdo bude tomu věřiti? Sv. Nikazius měl by podivnou povinnost.