Když se černé víno sv. Jana mezi jistými způsobami a kej klováním vykopá, mají zrnka takovou moc, že se s nimi zahání pakostnice (jako suché lámání). Z toho ohledu přinesla žena večír před sv. Janem od zahradníka takový keř. V noci do nahá se svlékla, vzala ten keř a šla s ním do zahrady. Tam vykopala jámu a keř vsadila, při čemž jakási slova říkala. Neslyšel jsem však, že by byl kdo za tou príčinou pakost-nici pozbyl.

Když na den sv. Jana prší, nerodí se ořechy. — Déšť, který ourod-nost dává, nemůže nikterak příčinou toho býti, to dokazuje zkušenost. — — Sediaci válejí se na ten den v cibuli, aby se zvedla. Pravda jest, když se v lom čase cibule a řetkev poválí neb pošlape, že jim to ? dobrému vzrůstu slouží. Ale válení jmenovitě na sv. Jana to nedělá.

Mnohé pověry povstaly, aby se něco dobrého vyvedlo; ale na to se zapomnělo, že se při tom rozumu neposvítilo. Tak mají sedlky za to, že slepice mnoho vajec kladou a je šťastně vysedí, když se v poslední masopust kurník vyčistí. Kdo by v ten den děvečku do kurnika vypudil, kdyby se jí pověra na nos nepověsila a za pravidlo neustanovila? Slepice milují vždycky čistotu a když v kurníku tepleji jest, rozmáhají se čmelíci, kteří slepice mořejí, že pak zemdlej í a málo vajec nosejí. Potom v tom čase hnojí se v zahradách a na lukách a na ten způsob hospodyně cíle svého dosáhne.

Někteří mají středu, jiní čtvrtek a jiní pátek za nešťastný den pro všeliké dílo; já ale mám za to, že žádného dne v týhodnu není, který by se na rozličných místech za nešťastný nepokládal. Lenost a nedbalost je toho příčina.

Podsvinčata odstavují se v masitý den, telata ve středu narozená jsou nejlepší a mají se pro dům odstaviti, na Valentina narozená nehodí se ? odstavu. Toho dne nemá se také žádná slepice nasazovati (protože je ještě chladno), ve středu nemá se žádné tele odvazovati, žádný stěhovati, do služby aneb ze služby jíti. — Nechci, aby kdo jiný těmi báchorami se trápil, své povinnosti zanedbával a vlastní vinou škodu trpěl. — — V pátek oblečená bílá košile je pro hryzení v břiše. I dobře tomu, kdo tím hryzení zahnati může.

Také jsem slyšel, že den nemluvňátek se za nešťastný pokládá; den sv. Anežky, sv. Valentina a sv. Marka pro namlouvání, a kdo o těch věcech v ty dny jedná, dobře pochodí.

Na vstoupení Páně nechtí ženy protestantské šíti, neb věří, že ten v čas bouřky u velikém nebezpečenství jest, kdo toho dne ušitou věc na těle nosí.

Mnozí jedí na Zelený čtvrtek preclíky, aby toho roku studené zimnice nedostali. — V Saších pekou masopustní preclíky naposledy na Zelený čtvrtek, aby tedy pekařům žádných nezbylo, vymyslili tu pohádku.

Modrá chrpa, na Boží Tělo i s kořenem vytažená, zastavuje krev, když z nosu teče, musí se ale na dlani tak dlouho u nosu držeti, až se zahřeje.