lidu slezského známa jako konvalinka, nýbrž jako „husí víno", kterýž název je jedině správným této bylině. — Zeměžluč (erythraea centaurium) pojmenována je ve Vých. Slezsku „č a n t o r y j k o u" dle beskydského kopce Čantoryho, na němž nejhojněji roste a do všech koutů sousedních se roznáší jako léčivá bylina. Na Opavsku zovou tutéž bylinku kli s t nik", poněvadž se vaří dětem, aby zbaveny byly hlist (škrkavek).

V následujícím uvedeny jsou některé byliny, jichž lid slezský ? léčení užívá.

„Ajbiš", ibišek, althaea officinalis. Uleví jako odvar prsním neduhům a kašli; hojí umýváním zastrupatělý nos. — „Aljozufek", ? J u z o f e k". Mnoho teplé vodičky aljozufkové užívá se od břišních nemocí. — „Amb rožka", eufrasia officinalis. Výmok ambrožkový léčí a sílí sesláblý zrak. Sbírá prý se dvakráte v roce: na jaře a v létě. Z Frýdecka. — „Andělíka", „šmrťolno zelina", angelica off. „Jak tato' roślina nězpomože za keře j kol věk ni-moci, tuž už ž o d n a. "Z Orlové.

„Bědřiněc", bedrník, pimpinella. Kořenný odvar léčí zkažený žaludek. „Kdo pompavy (mochna přímá, potentilla recta) u ž i v o a bědřiněc, týmu je psiněc. (Neonemocní.) Z Orlové. —¦ „Bob o-lusk", makabonka. Obkladky zelinné hojí píchání v bocích; užívá se jí také od hniloby plic. — „Borůvky" čili „haf ery", vaccinium myr-tillus. Jsou nejlepší pomocí pro zatvrzení stolice; mnoho se jich pojídá zvláště tehda, zuří-li cholera a mor. — „B o ž i d ř e v k o", Boží dřevce, abrotanum. Odvar odpomáhá vrácení se krav. (Leje se hovězímu dobytku násilím do huby.) — „Břečťan", „efaj", hedera helix. Prášku listového užívá se od usedavého kašle. — „Bukvica", betonica. Vodička jakož také prášek léčí průtrž.

„C e lid an a", „celiganka", laštovičník, chelidonium majus. Semenný odvar přimíchává se do krmiva drůbeži, potratila-li chuť ? zažívání. — „čemeřica", „černý kořen", čemeřice černá, helle-borus niger. Kořen zavrtává se vepřům do uší, nejeví-li chuti ? žrádlu.

„Divizna" čili „kruželica", verbascum. Krátce řečeno: léčí všecky nemoci s nejlepším úspěchem, činí prý zázraky. —¦ Hojí zlatou žílu a živé maso jako obkladek; vymočené květy v olivě hojí hnisající rány zastaralé. — „P o b r o t n i c a", dobrá mysl, majorán, origanum majorána. Užívá se jí jako náplasti nebo výmoku lihového .' u boláku; také od rakoviny pomáhá.

„Fef rmyn cka", máta peprná, mentha piperita. Vodička a lihový výmok hojí „1 a m o č k u", „krč" (křeče), bolení a svírání břicha a prudké větry. — „G- a 1 g á n e k", galanga officinalis. Kořen se močí v líhu a užívá se pak výmoku toho od žraní v žaludku. — „Hanička", čekanka, cichorium intybus. Název ,Hanicka' odnáší se k bájesloví v rouše rostlinném. — Užívá se jí zvláště u zácpy hovězího dobytka. O Božím Těle bývá zaplétána hojně do věnců, jež se světí a uschovávají jako léčivý prostředek pro dobytek hovězí. —¦ „Hořč", vrbice, lythrum sali-caria. Rozhání usušen všecky blechy ! — „Hořký š č u d 1 e k", „v o d ň o