a pruském Slezsku jest skoro totožné; těšínské poněkud jest jinaké, proto v závorce na ně upozorňuji písmenem „T" (Těšínsko).

Do slezského statku, chalupy vcházívá se „dvercami" zavěšenými ve velikých vratech na plac (dvůr). Na Těšínsku, kde chalupy stojí Samy o sobě uprostřed gruntu (pozemku), mimo vrata jest přes plot zvláštní stupadlo „přelazek" zvané. Z placu vstoupí se na pohradkfl (naspí), po níž se kráčí na podśinku, poci ní, č e ??? ? u, podobnou u statku zděných hanáckému žudru. Z podsínky vejde se do síně, která ve starých chalupách bývá zároveň kuchyní; v zánovních statcích za síní

. jest kuchyně.

Za žniv (žní) jídá se na podsínce; za chladnějšího počasí v síni, v zimě v kuchyni nebo j i z b e ě c e, za błotem, položené u kuchyně. V jizbečce stával pekařský pec na pečení chleba a koláčů, mající čupek, v němž rády ohřívaly se kočky. Na peci schovávala se krasna (ozdobený vršek- stromový) od smrtné neděle dochovaná, kresadlo atd. Kde se jídá, tam stojí tafla, stůl s trnožem, podstolinami (?.), obstavený lávami, lávkami, stolicemi, židlemi. Žídel (lávka T.) má branku v zadu. Stolků bylo málo; bývaly malovány a opatřeny pěkně vyřezávanými lenochy. V síni — přeměněné v kuchyni a zavírané štachetovými dverky — pod komínem nezamuro-vaným (nezazděným) vystavěno ohnisko, ohniště, b lot a, fraj-blota, na němž stává drajfus, mohoucí pojati nejméně tři hrnce. Na ohnisku se vaří, čeho třeba, rychle; jindy v peču. Nad pecem jsou dva nebo jeden pecak (kotlík) na ohřívání vody; blízko v koutě kotel na smažení sliv, žber na vodu a kobzole, lošof na mytí nádobí, pute nky, puteňky a nošky s cuberníkem*) nanosení vody, v prostrannější kuchyni ještě almarka na kuchyňské nářadí. U chudobných almárku nahrazuje pecová lávka, na jejichž přihrádkách rozloženo náčiní, na zemi pod ní stojí svinské hrnce s korýtkem pro psy ą kočky. Ze staré kuchyně vedl s chůd na huru. Pod schodem měl místo hrot,

žberek pro nápoj kravský, a hrote k, grotička pro bravky. Na Těšínsku této prostory upotřebili za chlívek na krmení husí, líhnutí housat a kachen.

tF dveří zedníci nechali ve zdi výklenek bli.nfel, blindfel zvaný, obyčejně pro latarňu. Též jeden hospodář z Palhance mi vypravoval, že v „blinfelích sídlily sošky bůžků domácích, pokud naši předkové seděli ve stínu pohanství". Dlažka v kuchyni jest cihlová, nebo jen země udupaná, stěny a poval (strop) nebývají malovány.

Toť popis starší kuchyně slezské, již ještě zhusta u horského lidu nalézti; nyní přikročím ? moderní selské, málo rozdílné od kuchyň obyčejných, činím tak ? vůli názvosloví. Střediskem kuchyně jest šporhert, šporheta, blach, opatřený bio tou, na niž staví hospodyně hrnce

glejtované, h lina né, h li ? ??? (?.), kamenné, oblete či punc-