A ta Černá Branka, ta je malována od samé pruské armády s její prapo-vama S hůry dolů koukaj', na Rakousky houkaj', Rakouské maj' pŕehlídnuté, tak je dolů soukaj'.

Za nima se ženou, co napadnou, berou, koně. krávy a slepice, i husy sežerou. Dál se silně bijou, čí pak je to chybou, že někteří si myslejí, že bojujou s vírou.

Naše víra pravá od Boha je daná, kdo jí věří, tomu Pán Bůh požehnání dává. Nedávejte vinu rakouskému lidu, že on zpátky postupoval, neb měl málo lidu.

V Prusku ani noha neostala doma, všichni táhli ? Černé Bránce na Čechy to zrovna. Prolezli je všady, kde co bylo, vzali, dalo-li se to dělati, do Pruska s tím hnali.

Však se už nestane, aby vám Čechové nechali si všechno pobrat, vozy i též koně. Ty vaše jehlice a krátké šavlice, ty by se vám rozpadaly, jak naše slepice.

Neb smutní sediaci, jsou z nich tečř žebráci, co jim nemohli rozšlapat, sebrali Prušáci. Co teď z toho máme, že

vás tak necháme, co jen chcete, to děláte a platit dost máme.

Dobře vám uďáli Jeseničtí páni,, že vám rabovat nedali, ze vsi vás vyhnali. Tak jste se vrátili, kladku urazili, představeného z Doubravice hnedky: jste pustili.

Kdyby vám to lidi dělali tak všady,. tak byste se byli do Čech nedostali Tedkom se smějete, když již domů jdete,., zajisté jste si to nemyslili, že tak vyhrajete.

Kdybych to právo měl, já bych vámi pověděl, kolik takových chlapíku bych; pohromadě měl. Tak jako ten ze Lhoty,*) co vám zouval boty, co se díval přes „aufsacy" na vaše kalhoty.

Ten se na vás díval, kulky na vás sypal, vojákům i oflcírům „rekviem"' zpíval. To byl jenom jeden, co vás měřil, kverem, jak pak kdyby vyrazili sediaci s praporem.

Kdyby nám císař pán kavalerii dal,, to bychom koukali, čí prapor by utíkal. Tu píseň zavírám a vám to povídám, že to tak dlouho nebude, že se k vám. podívám.

Proč's nás, Bože, na svět stvořil, když jsme opuštění, když nemáme na tom světě dost malé potěšení. Od lásky a od věrnosti jsme daleko vzdáleni, od národů cizích zemí jsme jenom potlačeni.

Srdce kvílí v tomto smutku, že nemáme pomoci, že se stále trápit máme ve světlém dnu i v noci. Čí jest vina, že se mraky ze všech stran na nás valí? Proto ale neprestanem panovníku být věrní. **)

Lev tiše spí ve svém stánku, dokud může obstáti, tak i Čech jest spokojený

při svém otci i máti. Při otci je lehko žíti, dokud on nás spravuje, když on-, nás jak svoje děti starostí podporuje.

Chceme jemu se zavděčit naší láskou, vděčností, pro něho chcem svou krev cedit, nešanujem své kosti. Jestli zejde fláká bouře, jen ať na nás zavolá, postaví nás poď svůj prapor, ruku svoji nám podá.

Pak budem statně bojovat, tak jak prudká voda, nebudem potom litovat, že-krve svojí škoda. Tak by bylo se i stalo v této smutné době, žádný národ by ne-řekl, co má věrný cech v sobě.