Ha konec zmíniti se jest, že i jesuité pražští, aby jejich škola měla ve všem všudy ráz university, na zlost karolínskych mistrů.,od, r. 1573 podnikali také beánské deposice. Konávali je před začetím semestru; není však psáno, kterakou ceremonii měli. Tolik asi podobá se pravdě, že jesuité, kteří ve škole činívali leckdy rozdíly mezi šlechtickými chlapci a jinými neurozenými, oaěm šlechtickým nedali ,tak ubližovati. Při deposici stával vždy některý páter a rozhodoval, je-li cere-, monie dostatečná. Y album beánů jesuitských hemží se cizinci .všech, národů (také tu beánem Lamormain, jesuita v naší vlasti potom velmi" známý). Z české šlechty jsou tu beány Lobkovicové, Šternberkové, Bruk-narové, Švihovští, Kolovratové, Donínové, Říčanští a jiní přemnozí.

Národní píseň jest dítko lidu venkovského, kolkolem přírodou oben-daného a s ní obeznalého. Prostému člověku pronikavého rozumu a vnímavé mysli bývala příroda otevřenou knihou, ba víc než knihou: všecko v ní mu bývalo'známé a milé, jako živé a rozumné. S přírodou člověk cítil a ona s ním, rozuměl jí a ona jemu.

Lid a národ, který jest v živém spojení s cizím světem a takořka na veřejné silnici světového života, nechtivě sice, ale nezbytně se vzdaluje přírody, prosté a pravdivé, a pozbývá znenáhla svěžesti a bystrosti v pozorování přírody, zejména jejích jevů jemných a prchavých. Důvěrný poměr ku přírodě, ? jejímu životu a významu ? ? jejím tajnostem přestává' docela nebo přechází na učence — a veta bývá po dětinně vtipné vnímavosti a sprostně moudré bystrosti. Velký Linné velkomyslně vyznal, že* za nejlepší své nálezy děkuje radám lidu prostého, ba někdy prý- méně' než prostého.

český národ — a vůbec národy slovanské ¦— zůstal ve styku s ostatním světem poněkud za jinými národy evropskými. K tomu jsa v plné síle ducha a srdce a maje bystré vlohy ? pronikavému pozorování a přesnému vnímání a napodobení přírody, zachoval si mnohé živé svědky své starodávné kultury a vzácné zbytky své původní neporušenosti, jako :'-řeč, nábožné obyčeje a obřady, přísloví a pořekadla, básnictví svaťé1 a světské, hudbu, tanec, kroj, výšivky, malůvky po stěnách i na domácím a polním nářadí a náčiní, stavby chrámův a úpravy příbytků, pokrmy-^ a vůbec všecko, čím se jeví duše lidová.

Z toho všeho si tu bereme na zřetel zpěv lidový, národní Píseň českou (ovšem v celém významu slova) píseň lidu v Čechách,: 4a Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. V písni zastoupena jest i báseň.