Kle m p e r a. Ach, ach, provaz, ač jest kmotr, učinil mi jako lotr, ježto mu Káču neloudím, Kačenku sobě mít soudím.

B u k e š. I mlč, mlč, přece Káču loudíš, vsednu na tě znovu, hned zvíš!

Klempera. I rožné, Kači nežádám, Kačenku já míti žádám!

Buk e š. I pověz, ale na svou čest, čí dcera tvá Kačenka jest?

Klempera. I nebožtíka Zobálka, sestra Zobala Michálka; jsou dvě sestry: Káča jedna, a Kačenka sestra druhá.

B u k e š. I kmotře Klempero, dobře jest! budem švagrové, na mou čest! Káča, Kačenka sestry jsou, otce, matky jednoho jsou, tak jsme se darmo vadili, jen z sebe smích spůsobili.

Klempera. Smiřme se a pojďme spolu tam, zvíš hned, jak se povede nám, vony takto vobě sedí, že k nim přijdeme, snad vědí.

B u k e š. Pojďme ale — má službo, Káčo! (Tu jdou, klaní se po selsku.) Miluji tě, ach, ach Káčo, ale jsi-li na mně laskavá?

Káča. Ba, tak jest, ty jsi má sláva, nebo hned jak tě uhlídám, nechutenství v žaludku mám, a když tě slyším mluviti, hned nestačím na zem plíti. A když pak ty na mne vzhlídáš, stůni tři dni, jinak nemáš.

B u k e š. Hle, Klempero, že pravda je, že mne má Káča miluje, nu, ty se ptej též Kačenky, zdali tě miluje taky.

Klempera. Yiď, Kačenko, že mi přeješ a též mne věrně miluješ?

Kačenka. Ba, jistě to ti slibuji, že tě bez čárů miluji, nebo hned jak tě uhlídám, hned přehroznou bolest mám, a když tě slyším mluviti, musím hned zuby skřípěti. Ano ty když na mne hledíš, hned mi žloutenku spůsobíš, ale když ode mně odcházíš, tu mi dobrou mysl činíš.

Klempera. Hle, Bukši, jakou lásku mám, bys neviděl, neřekl bys sám, pročež juž radostí pijme!

B u k e š. Tak jest, notně si pripime, když jsme tak dobře jednali a v lásce se upevnili.

Káča. (Přistoupí k druhé sestře a k ní mluví.) Hleď, Kačenko, jací páni a vod Žandova zemani, i neber si takového krobiána nemravného.

Kačenka. I než bych ho sobě vzala, radče bych se uvázala; mužem jim zuby ukázat, oni se budou domnívat, že jest sejr, budou se kasat, my se mužem zatím vysmát.

Káča. Dobře, Kačenko, rozprávíš, ale, co ti povím, nevíš. Předce se ? nim pěkně mějme, snad jich v něčem užijeme. Mě můj Bukeš tak

miluje, že sám neví co a kde je........Eadosti div se nezbláznil,

hned mi nové botky koupil.

Kačenka. Ba můj Klempora ondyno, když jsme pili spolu víno, že jsem se tak ukázala, jako bych ho líbat chtěla, byl by se vztekl radostí, žral pro mé zdraví i kosti. Ale mlčme, vôni k nám jdou, tuším, blázni vožralí jsou. (Frejířové jdou ? milenkám.)

Káča. Ba arci, že jsou voslové, mrzutí koněpychové.

J