Předchozí 0120 Následující
str. 93

Klempera (přistupuje ke Kačence). Óch, och, Kačenko, Kačenko,

(stiskne ruce) mé srdíčko, má milenko, vobejmi mne, dej hubičku,

budu ti dlužen kravičku.

Kačenka. Dám, dám, Klempero, ráda dám. B u k e š. Klempero, kosíš se, já nic, však mně má Káča přeje víc, viď,

viď, Káčo, že mi přeješ, poněvadž se na mě směješ. Káča. Ovšemť, přeji, nebť vše sluší, bys jen měl oslovy uši. B u k e š. Ó, Káčo, hubičku dej, dej, a trošku se na mne zasměj, ať

poznám, zdali mi přeješ.

Káča. Přeji, však když ode mně jdeš, hubičku ti též ráda dám. Bukeš. Óch, radostí se nečiji, kde muzika hle hyn stojí: muziko, huď,

hřej, pískej nám, budu ti dlužen krejcar sám! K e j d a č. Já hudu, hleď k tanci jíti, však mi musíš zaplatiti. Klempera. Och, och, kde je má Kačenka, mého srdíčka milenka?

Och, Kačenko, ? tanci pojďme, a taky si psinku veďme. Kačeka. Nu, třebas, Klempero, pojďme, nějak pěkně sobě veďme! Klempera. Hojsa, hojsa, srdce moja, líbíť mi se líčko tvoja!

Finis.

Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku.

Podává Dr. Čeněk Zíbrt.

(Pokračování.)

Ještě se nenarodilo dítě, již pověry moc ? němu sobě berou. Jde-li těhotná žena ? polici, aby sobě chleba ukrojila, a zůstane-li u police státi a jí, dostane dítě její újmy, snědky, pojedek, to jest: housenky, které všechen pokrm, jehož dítě požívá, sami strávějí, takže mu žádné jídlo ? duhu nejde. Když přej se dítě medem a pšeničnou moukou natírá a do teplé lázně položí, vyjdou ty housenky jako teničké vlásky skrz potní dírky. Pak se ty housenky na med přilepí, a není ani ? pozorování, že by kdy živé byly. — Dejme tomu, že by takové housenky byly, jakož takové nejsou, jenž by spolu jedly, tak by to místo, kde matka státi zůstane, nemohlo příčinou býti, aby se v ní živočichové zlíhli.

Jde-li šestinedělka přes pole, neb přes záhonek v zahradě, po několik let nic tam neroste, a co vyroste, zkazí se. — Sedlák v Ghvojnově nasil v zahradě salátu a hlavatice. Nebyl doma, když jeho manželka v šestinedělích kozu v zahradě spatřila. Běží tam a vyhání ji. Zatím přišel sedlák domů a viděl, co se dalo. Vzav lopatu, zaryl símě, které pěkně scházelo, a nasil jiného na jiném místě. Nebyl-li pošetilý, nejednal-li hříšně ?


Předchozí   Následující