Slejcháme ve stěnách a ve futrách oken zvuk, nápodobný zvuku kapesních hodinek. Pověrečný nazývá to hodinou smrti a domejšlí se, že to znamením nastávající smrti některého člověka v domě. Je-li v tom čase někdo nemocný, praví, že musí umříti, neb bylo slyšeti hodiny smrti. Pošetilec povídá to i nemocnému, který se na mysli porazí, a tím mu právě ? smrti dodá. Než ty smyšlené hodiny smrti nejsou nic jiného než malé rány, které jistá žížala rypáčkem dělá.

Když žluťák (bylina) odkvete, zůstaví vlasatou štětičku, kteréž pak děti a pověreční lidé trhají, jich se dotazujíce: Pověz, dlouho-li budu živ? Pak do ní fouknou a myslí, že ještě tolik let živi budou, kolikrát fouknouti musejí, až chumáček odfouknou. Podle toho znamení máme od dneška 7 neb 8, a podle zejtřejšího foukání jen 2 léta živi býti; to jest patrný odpor a přece u mnohých víru nalézá.

Jiní slyšíce žežhuli, volají: Jak dlouho ještě živ budu? Kolikrát pak žežhule se ozve, tolik let ještě domnívají se živi býti. Mnohý kráčí smutným krokem domů, když mu žežhule málo let přisvědčí, a jiný se raduje, když mu dlouhý věk odpočítá.

Sůva a kalous bydlejí ve věžích a starých staveních. Pošetilý měšťan a sedlák bojí se jich náramně, držíce je za posly smrti a u veliké tesknosti věří, že v tom domě, neb v sousedstvu někdo umříti musí, kde seděl neb kulichal kalous. Jakmile ho uslyší, trnou po celém těle; sedne-li na jejich dům, musí bez milosti někdo v něm umříti.

Proč ale sedají sůvy a kalousi obyčejně na ty domy, kde nemocný leží; proč máme příklady, že tam lidé umřeli, kde kuli chove a sůvy seděli a hohtali? Na tu otázku odpovídám: Sůva a kulich mají před jinými dravci ostřejší čich; každý nemocný, jako vodnatelný, potí se, a jeho pot vychází ze světnice. Sůva, která po větru letí, čije to a blíží se k tomu místu, odkud páry jdou, sedne na dům a bříská. A je-li tomu tak, jak někteří jistí, že na smrt nemocný před smrtí porušením zavání, takť tedy i ta pára přivábí sůvu k domu. Nemocný umře. Tu se hned praví: Neřekli jsme to? vždyť tam sůva břískala. —¦ Hle, nebyl-li by nemocný umřel, kdyby sůva nebyla břískala, jako jiných na tisíce bez břískání sov umírá.

Kde nemocný leží, hoří obyčejně v noci světlo. Tím se zaslepují oči sov, které ? osvícenému oknu lítají, jako můry a komáři na světlo. Na ten způsob udeří kalous do okna, a ten, který nemocného opatruje, ulekne se a řekne: Nemocný nebude dlouho dělati, neb v noci silně něco na okno zatlouklo. — Na smrt nemocný umře. Hned se praví, že před smrtí jeho dostali v domě znamení.

Loudavé cvrkání cvrčků má znamenati brzkou smrt člověka v domě neb v příbuzenství. — Tento živočich přinese se ve žni s obilím do domu a podle přirozenosti neumí jinou píseň, než ostře neb loudavě cvrkati; při tom ale nevšímá si ani života ani smrti člověka.

I to jest pošetilost, zavírati na smrt člověka, když dvoje hodiny spolu bijí, neb zvony ve dvou vesnicích se setkají, neb když zvon temně zvučí. — Víme, že ten, kdo kolikeré hodiny má, chce, aby všecky zá-