tu rozpustilosti tropí, dělal by to ten svatý biskup, kdyby mezi nás přišel, děsil a bil by děti?

Hádání z obličeje. Phyziognomie jest ono umění, kde z tahu obličeje (pověrečník hledí zvláště na tahy čela) něčí povahu uhodnouti hledíme. Nezapíráme, že některému člověku faleš, lstivost, hloupost atd. a jinému upřímnost, poctivost, osvícenost atd. takměř z očí hledí. Z obličeje můžeme ovšem nějaké znamení povahy poznati, není to však neomylné . . . Phyziognomie má něco do sebe, ale hádání z obličeje jest podvod. Když člověk s petrovským obličejem zlý život vede, můžeme předzvídati, že dobrý konec nevezme . . . Když poctivý člověk, jemuž poctivost z očí kouká, poctivě smejšlí a jedná, můžeme bez hadače věděti, že dobrý konec vezme. Zhola dle tahů obličeje chtíti něčí osud předzví-dati, jest bláznovství. Jen činy následuje odplata nebo trest.

Hádání z dlaně. Solva dá se sněděčerný obličej cikána viděti, nechávají blázni práce ležeti, běží za ním, aby něco šťastného slyšeli. Cikáni jsou dost smělí, ? každému svým hádáním se dotříti, a nestydatí jemu říci, že toho litovati bude, nebude-li jich slyšeti. Na cestách zastavujíce se, volají: »Pozdrav tě Pán Bůh, pane můj. Ach jak dobré srdce máš, a přede tolik nepřátel máš a závistníků, kteříž okolo tebe chodí a sladce ? tobě se chovají. Ty budeš velmi dlouho živ a budeš také blahoslavený.« Darmo jim almužnu podáváme, aby jen svou cestou šli, aneb jim kýváme, aby mlčeli. »Jsmeť také křesťané (volají) a věříme v Pána Jezu Krista. Ale slyš pak nás, od jenerálů a tisíéníků byli jsme slyšáni. Veliké neštěstí nastává tobě, chraň se před dvěma páry střevíců. Můžeš tomu ujíti . . .« Cikáni dělají všeobecná proroctví, tak že je jeden každý sám na sebe obrátiti může.

Cikánka ohýbá raku rozličně, když hádati chce, pozoruje toho, jejž před sebou má, řekne něco a všímá si toho, kterak se mu to líbí: »Tvá čára života má vdovu, tvá láska jest stálá, této noci budeš o ní sníti. Jsi ještě mládenec, ale dlouho tak nezůslaneš. Jsi jedné osobě milejší, než si myslíš. Ach pane, tvé svévolné vzezření kormoutí srdce jedné hezké mladé ženy, nemáš nadarmo smějící ústa.« Pozorujte tu zběř dobře, když se ve vaší světnici otáčí, aby vás neokradli, neb to ¦ umění znají lip, než dobře hádati. — Domnělé umění z dlaně, masitosti a tahu, povahu, osudy a způsob smrti předpovídati slove chiromancie. Způsobilost tahů na dlani pochází od vychování dětí ... V" pozdějších letech oučinkují na tahy rozličné práce . . . Kovář musí jiné tahy míti než písař.

Hádání z kafové misky. Nejvíc ženské zabývají se s hádáním, a rády by něco zvěděly, čehož na ten způsob zvěděti nemohou. Táží se u příkladu, kdo to neb ono ukradl a zdaliž to zase dostanou? Vaří kafé a rozumí se, že ním hádačku také uctí. Potom vstoupí v ni duch prorocký. Vlej e do koflíčka trochu husté usedliny, třikrát ní dokola zamíchá, postaví koflíček obráceně na misku a nechá ho tak dlouho státi, co by se třikrát Otčenáš pomodlil, tudy lehké vlhkosti sběhnou; pak jej na jiné místo postaví, udělá nad ním tři kříže, vezme jej, patří do něho, aby z částek kafových na něm pozůstalých neznámé věcí učinila známé. Há-