a houslích g Písma svatého a zdravého rozumu, o dobývání pokladů viryulích, zaklínání ohně, o hádačích, cikánech, kartářkách, o řešetu, o dědičném Míči, o krvi zabitého člověka atd." Díl druhý, v Praze 1827, str. 198.

Podvržené děti jsou ty, které satan s čarodějnicí splodil a šestinedělkám za jejich děti podstrkuje. Nadávají-li rodiče dítěti pod-vrženců, nepovažují, že jim tolik praví jako: Ty nejsi mé dítě, zlý duch vzal mi dítě mé a podvrhl mi tebe. Před časem přičítali podvržené děti jakémusi nočnímu ptáku. Malé děti s velikými hlavami, s nadmutým životem, bledým obličejem a hubenými oudy, kteréžto děti neobyčejně mnoho jedí, mají pověreční lidé za podvržené. Když paní kmotra šestinedělku podruhé navštěvuje, diví se, ano se dítě tak velice změnilo, a dává ? srozumění, že to samo sebou není; tudy nahání matce strachu a ouzkosti, ubohé dítě přichází o matčinu lásku a jest ku posměchu a ošklivosti všemu pověrečnému lidu. Od maličkosti jest nešťastné, neb rodiče zanedbávajíce ho, přejí mu, aby raději umřelo, protože od takového dítěte nic dobrého nadíti se nedá. Ubohé dítě, všecky ty nešťastné následky odnésti musíš, že paní kmotra a rodičové tvoji pověrám slouží ... Že dítě nemocné jest, vidí každý rozumný člověk; nerozumný ale kroutí nad ním hlavou a praví: Podvržené jest. Kým ale, jakou mocí, to nevíte? Do-pustí-li to Bůh, aby dítě křtem svatým sobě posvěcené v moc zlých duchů dal ? Dokažte to, že skutečně takové pokolení dětí ďáblem a čarodějnicí splozených jest? Ani rozum ani náboženství neznají se k tomu bludu...

Mluví-li lidé o duchách, kteří v povětří panují, přichází na mysl lidem divoký střelec, kterýž nemá hlavy, ani služebníci jeho, ani koně, ani psi; a přede na svém nočním lovu křikem a blaholáním lidi děsí, koňské kejty skrze dymníky neb komíny na ohniště hází, o které žádný nestojí; a když lidé staré ohniště rozházejí a nové postaví, přede zas takové dary dostávají. — — Jsou to sůvy neb výrové takové síly a velikosti, že i orla přemoci mohou. Když jich při soumraku kolik pohromadě letí, dělají takový povyk, jako jest štěkot psu hončích, když v kvapu zvěř stíhají. Ti, kteříž takového lovu neviděli, smyslili povídačku o zakleném lovci. Podobný hlas vydává bukač, tak že by nezkušený myslil, že to zvuk divokého střelce.

Horní mužíček dává prý se horníkům v zemi při práci viděti. Malý jest jako pachole, ale tlustý v tvářnosti pídimužíčka a bledého obličeje. Nejprve slyší a vidí horníci velikou mouchu bzučeti, jiní praví, že hvízdá, pak se moucha v horního mužíčka promění. Kovkopové, kteříž na pověry věří, ubezpečují to a dokládají, že. když od práce odpočívají, horní mužíček je obchází; ti ale, kteříž pověr jsou prázdni, tvrdí, že nikdy nic takového neviděli. — Prv než havíři do šachty vstupují, pijí horký, pálený nápoj, jímž se obraznost napne a obrazy zmatené ukazuje; pak jest to možná, že něco vidí v tom smutném, temném místě a on se jim při lampičce v očích míhá. Pod zemí v díle hornickém shromažďují se lehké páry, které napilým horníkům, neb jen ti vidí mužíčka, ukazují se co duch, ? čemuž pověreční ještě mnoho přidali.