na Brok přilétají, kde jich Belzebub očekává. On sedí dle směšného důmnění pověrečného lidu na povýšeném místě, okolo něho tancují čarodějnice s ďábly do kola, kteříž z částky podobu zvířat mají. Když se chutných pokrmů najedly a Belzebubovi nakláněly, navracují se příšery tím způsobem, jak přišly. V noci od 11. až do 12. hodiny musí se všecko skončiti. (Pokračování.)

Popis nemoci dětské při. kupování léku lidového v lékárně: „Tož ně dajou něčeho za pět grýcarou. Má šest neděl to malučké, velice plače, tak nevím, má-li žraní, lebo co!" A žena ze Sušic dostane medicínu příslušnou. Uh. Hradiště.

Na děckách si nemá člověk zakládat. Jak naši kmocháček měli Katušu a Hantoša. Měli na nich celej základ; to říkávali: Moja Katuška, to je moje celý království a můj Hantonínek půl. —¦ Celý království jim umřelo a z teho Hantonínka je taková trúba, že ju musí pohledat!...

Od Vel. Pavlovic.*)

Psaní milému. P. B. J. K.

Psáno dne 12./7. 1896. Nejmilejší Matějů!

Já tebe s radostí velikú nastotisíckráte pozdravujú a srče mé ti z lásky všecko dobré přeje; opatruj tebe sám Pán Bůh z nebe. Blíží se noc tmavá, srče věrně tluče a že nevím, co já dělať mám, radím se mej hlavy a tá mě praví, že krapka ingustu a malé pérečko že to všecko spraví. Jak bilo v noci dvanáct hodin, stáls u mně, u mého lůžka, to ti pravdu povím. Přišly mě na mysl starodávné časy a ty mě přivedli ? pláči, na tento papír mě to vypsat nepostačí. Dyby se moře obrátilo v ingust, nebesa v papír a hvězdy nebeské byly pérami, andělé nebesčí byli pisaři, ješče by nebylo dosti vypsati moju lásku ? tobě, kerú já ve svojem srcu mám. Tvoje přání, co mně bude možno, vyhovím. Psala bych ti co je zde nového, ale tu není nic takového. Srdečný pozdrav zasílajú tobě všichni vespolek. Tak své psaní zavírám, ješče tě pozdravujú a libám a zůstávám Tvá Tě věrně milujici ? o z a r í e. Dobrou milou a tichou noc a krásný sen, aby tě zítra těšil celý den!