Předchozí 0139 Následující
str. 112

nemukaly, seděly jak ťuťěnky (= slepičky) skrčený — ty už uvěřily. Úterý: Herteplová polévka. Péry s trnkama (== povidly) lebo s tvarohem lebo s míehalem (= smíchané traky s tvarohem). Středa: Ču-čková polévka, v ní nuky zavařený. Čtvrtek: Herteplová máčka bílá (z mléka) lebo zasmažená. Pátek: Fazulovica s knedlama. Sobota: Herteple na cibulce. Kde sú tak možnější v tej kuti (=z chyži), tož si ráno popřejú kafého, ? obědu ? tem herteplám lebo stravě (= luštěninám) nepečú buchet lebo belešů (== bílých koláčů), víte, jak holt kdo može. Z Vel. Pavlovic.

Staré zvyky hynou! O jéjda, naši tatíček dycky vykladajú, říkajú, co včil? Včil néni nic mezi chasu tak, jak prvéj bývávalo. Prv chasa jinší kúsky prováďala, jak včil. Dyby to včiléj, tož už by byl každý ten pacholek (= svobodný chasník) ten najhorší! Ale prvej to šlo všecko na špás. Třeba o svátkoch vánočních na sv. Štěpána,*) to bývalo pití — až sa hory zelenaly! Jak už bylo půl noci, to sa už děvčice do maštale dobývaly a chlapců vyháňaly. A to bylo křiku! Ale včil je skoro všecko po tichu.

Lebo o Velikej Noci — to tak ty šorce (sukně) hučaly; od božího rána až do čírej aoci sa siahalo a děvčice dávaly aj po desíti vajíčkách.

Ono ty zvyky nekeré ešče sa tak pomáli třasů, ale ani stý díl toho néni! O sv. Duchu zas děvčice měly jednu zapentlenú za družku a tá nosila košík na ruce a do něho jí dávali vajca. A chodila v prostředku mezi němá pod červeným tureckým šátkem. Ten měli uvázán)' na štyrech paličkách (= hůlečkách) a štyry ho nosily a tá družka byla pod ním. Chodily po dědině a zpívaly tak pěkně, tak sa tá dědina otřásala. A túto pěsničku:

Královno milá, král tebe volá,

abys ? němu přišla, nebyla tak pyšná,

jako já sama.

Ona nepřišla, posla poslala

a ty milý posle, vyřiď mě to dobře,

jako já sama.

A tak dál! A to sa říká, že chodíja po královničce. A nebylo přes hody, to bylo najvéselej! V nedělu odpoledňa, to už bylo přistrojené, říkali tom právo. To byla zapentlená šabla. V hospodě stál v jednom kůtě stolek a nad ním visalo, zabodnuté do trámu, to právo, tá šabla. Až na ten stolek visaly z ní pantle. Na tom stolku byl obrúsek a na něm byly štyry vinné pohárky a aj ty byly zapentlené. Chasa, kerého zavedla pod to právo, zavdali mu z toho poharká a on mosél tam položiť, tak jak do kase pár šestek, jak kerý dál, dvě, tři, štyry — jak sa kerý vynasnažil. Hodovalo sa a tancúvalo celý týden, až do patka.


*) Na sv. Štěpána začne pacholkům „svoboda", t. j. mají volno až do Nove'ho roku. Tu se také změniti muže místo služby. Jindy v roce nikoliv. Práci za „svobody" podělá hospodář se ženskými. „Dívky", t. j. služebné děvčice mají „svobodu" od Nového roku do Tří králů. I ty mohou jen v této dobé měniti službu.

Předchozí   Následující