ex Przibram dominico die ante festům sancti Procopii anno 1513. — Banykéŕi a starší z městečka Příbramě.

Múdrym a oppatrným pánom purgmistróm [sic] a raddě v městě Kouřimi, pánóm a přátelóin našim vždy milým buď list dán."

Vácslav Pcrger z Altenperku a na Bílých Dvořích nad Mrlinou, hostinský a bohatý měšťan král. města Nymburka, cis. rychtář tamtéž a v létech 1594—1601 výběrčí posudného v kraji Hradeckém, uhnal si důkladnou podagru. Zdá se, že poněkud příliš časté ochutnávání dobrého víuka chorobu tu způsobilo. Neboť při tom neřídil se pan Vácslav heslem svým: „čiň co čiň, prohlídej konci, jak se vésti bude", nýbrž pil vesele dále a velmi často přes míru, nedbaje zhoubných toho následku. O útrapách jeao i o prostředcích, jichž proti nim užíval, dovídáme se z listu jeho, kterým dne 4. června 1596 objednává si z Prahy pivo. Chtělť pivem zalmati podagru, kterou víno zavinilo.

„Urozenému pánu Jiříkovi Funkovi z Olivetu, JMC. sekretáři komory království českého, pánu a bratru mému důvěrně a vzláště milému! Službu svou vzkazuji. Urozený pane Jiříku, pane bratře můj vzláště milý! Dobrého zdraví a při něm jiného všeho nejlepšího se paní manželkou vaší, též paní dcerou mou vzláště milou, s pravýho srdce věrně rád přeji. A podle toho sem nemohl pominouti, jak mi se na cestě, když jsme se spolu rozžehnali, vedlo. Tak, jak sem ? Vysočanům přijel, tu hned taková ukrutná, nesnesitedlná, proklatá podagra do mně daly, že sem sobě nevěděl jakou radu dáti; aby je psi měli a ne dobří lidi; tak že ve dne i v noci aui spáti ani vstáti nemohu, ale bolesti a křičení jest přes míru u mne, že mně mnohokráte dobře daleko slyšeti mohou; a kde mi mé nohy položí, vodtad jich hnouti nemohu, tak že má milá Dorota již několikráte nade mnou splakala. Všecko mi se zdá, že mi pořádně zbytečných trunků zapovídá. Pomůže-li mi Pán Bůh, již bych jí chtěl slíbiti, že již nebudu mimo svou potřebu píti. Kdyby jednom nechtěla více na mně přijíti! Mohla by tím spůsobem každému víno zvoškliviti, jakož se mně stalo, že skoro nemohu na ně hleděti.

Protož, můj milej pane bratříčku, mohl by každej z dobrejch tovaryšů ode mne příklad jmíti, když se spolu sejdou, dobrého vína mimo potřebu tak hrubě nepíti. AčL bych měl ještě mnoho psáti, ale pro svou bolest musím přestati. Unnd wenn ich soll deutsch davon reden, wer die grösste Ursache ist meines schmertzens, heisst herr Hans George, der dritte bruder mein; der hette gar wol können des überhaben sein unnd kompt allezeit mit einem neuen klas hierein.

A poněvadž pak vína píti nemohu a v Nymburce na ten čas žadnýho dobrýho piva nejní, a prosím, kdyby možno bylo, abych mohl,