zdrav též říkají, zastanou-li někoho při jídle. Odpovědi na tyto pozdravy jsou buďto opakování kusého pozdravu (Dej Pánbu dobrytro! — Dobrytro!) nebo potvrzení přání (Dej Pánbu dobrej den! — Dej to Pánbu!).

Děti a starší lidé pozdravují obyčejně pozdravem: „Pochválen Pan Ježíš Kristus!", začež se jim dostává zkomolené odpovědi: „Navěkjámen" (Až na věky, amen).

Jdoucí do kostela pozdravují se zpravidla vítáním „ke slovu Božímu" nebo „slovem Božím", ? podobně jdoucí ? kostela, rozuměj ze mše, vítají se „od slova Božího" nebo též „slovem Božím". Za pozdravy takovéto obyčejně děkuje se odpovědí: „Taky vás vítám."

Pracující pozdravují se obvyklým „Pomáhej (nebo „pomoc") Pánbu!", načež odpovídají: „Dej to Pánbu!"

Zastaví-li se ti, kteří se potkali, rozcházejí se se slovy: „S Pánem Bohem"; někdy bývá též dodatek: „Tak buďte hodně zdrav!" Loučí-li se přátelé, říkávají: „Mějte se dobře! S Pánem Bohem!" nebo „Dej vám Pánbu zdraví!" Jde-li některý na cestu, přeje mu. při tom druhý: „Šťastnou cestu!" — „Šťastny pořízení!"

Zavítáš-li do stavení, jsi uvítán slovy: „Vítám vás (k nám)!" Tobě pak jest odpověděti pozdravem obyčejným: „Dobrytro! — Dobrej večír" atd. Obyčejně se stává, že vstupující dříve pozdraví, než jest uvítán. Rozumí se, že hned po uvítání následuje pozvání ? sednutí. Na kom mnoho nezáleží, nechá so sednouti na lavici třeba u kamen, avšak „je-li to něco víc", pak vyzývá se: „Poďte „nahoru" ke stolu!" Vzácnější hosti usazují se ku „právnímu stolu" (jenž bývá v rohu proti dveřím) na židli, nikoli na lavici.

Vstoupíš-li do světnice, v níž je již jiný host, i ten tě vítává: „Vítám vás! Tak poďte, poďte!" Podobně vítává se třeba i na ulici ten, kdo delší dobu byl z obce vzdálen.

Při rozchodu a vyprovázení hosta nejobyčejnější pozdravy jsou: „Tak s Pánem Bohem!" — „Jděte s Pánem Bohem!" — „Vopatruj Pánbu!" ? zhusta dodává se: „Přiďte zas!"

Po obdržení daru děkuje se obyčejně: „Naděl Pánbu!" nebo „Zaplať Pánbu", načež bývá nejčastěji odpovědí: „Šak nemáš zač", ? čemuž obdařený ještě dodává: „Mám dost."

Odvádí-li se vypůjčená věc, nebo pomohl-li někdo někomu při práci, byť byl za to zaplacen, děkuje se mu: „Pozdrav vás Páabu." Podobně nejbližší příbuzní i u hrobu děkují všem přítomným : „Pozdrav vás Pánbu všechny (lidičky), co ste našeho syna (tatínka, céru atd.) vyprovodili!" Toto poděkování vyžaduje se i tenkrát, když byl kněz v řeči předem děkoval.

„Pozdrav Pánbu!" jest též obvyklým pozdravem při kýchnutí; „Dej to Pánbu" pak k tomu náležející odpovědí.

Spatří-li někdo novorozené dítě, vstoupí-li do cizího chléva, vidí-li kynouti těsto, jest mu říci „Požehnej Pánbu!" To proto, by „uřknutí" bylo vyloučeno. Také tak říkává se i při spatření nějaké ohyzdné bolesti, která obdiv působí.