Léčitelství lidové.

Lidstvo od začátku zápasilo s různými neduhy. Záhy pokusil se člověk jim čeliti. Zkušenostem při jedné chorobě nabytým přimykaly se zkušenosti z chorob jiných, až takto ponenáhlu vyvinovalo se (ovšem z počátku zcela primitivní) vědění lékařské.

Nechceme sledovati tu kulturně-historický vývoj a postup vědy lékařské od pravěku. Nutno však přece poukázati k tomu, že na př. stopy nynějšího lidového léčitelství, zejména pokud zvykové, pověrečné stránky jeho (jako zaříkání či lekování) se dotýče. sahají původem svým daleko do dob pohanských. Známo též, že později, při vzmáhajícím se křesťanství bylo se strany církve horlivě útočeno na tyto pověrečné obyčeje, jak dosvědčují přísné tresty, ukládané vinníkum ještě ve středověku řády poenitencialními.*)

Medicína lidová tedy, jak ji dnes pojímáme, je vlnou civilisační poměrně nejméně zasažená část pověr a obyčejů lidových. Ze pak studium léčitelství prostonárodního dosti hluboko zasahá do studia medicíny vůbec, viděti z toho, že mnohé moderní objevy mají původ svůj v medicíně lidové. Zajisté není též bez důvodu domněnka P. Ignáce Wurma v Č. M. Ol. 1894, kde mluví týž o příbuznosti sympathického léčení lidového s moderním hypnotismem a léčením suggestivním. Také se zárodky novodobé organotherapie se v medicíně lidové shledáváme: požití t. zv. „žíly hovězí" chrání před ztrátou vlasů; proti pomatenosti nejlépe prý je snísti mozek „z nějakého moudrého zvířete" (totiž z koně nebo psa).

Studiem lidového léčitelství podává se nám vzácná příležitost vrhnouti pohled do myšlenkového života lidstva. Výsledky, ke kterým u lidu našeho tím dospějeme, přímo vybízejí nejen ke hlubšímu studiu tohoto oboru folkloristiky u něho samého, nýbrž i ke studiu srovnávacímu naší lidové mediciny s lidovou medicínou národů jiných. Ovšem než přikročíme ? studiu vlastnímu, musíme míti s dostatek materiálu, a tu nám pro začátek nejlépe poslouží materiál ten, který jsme si vlastní pílí, totiž přímým sbíráním mezi lidem samým zaopatřili. Pak teprve můžeme přikročiti ? záznamům v naší i cizích literaturách lidovědných.

Podám zde v stručnosti návod, jak bychom asi měli si počínati Při práci sběratelské. Téměř v každé osadě najdeme lidi, kteří umějí »více než chleba jísti". - Jsou to t. zv. lidoví lékaři, babičky-kořenájky, ovčáci, pohodní, rasové a j.; ? těm zejména budiž vzat zřetel. Tito lidé nejsou jen lékaři, nýbrž — abych tak řekl — i lékárníky lidovými: