Předchozí 0168 Následující
str. 141

Divné propovědí pro gbystření a vybroušení ? ? sumu Františka Fišara v Dlouhé Třebové r. 1835.

Z rukopisu podává Jan Tykač.

Šla jedna na trh s vejci a měla jich kopu. Měla za ně dostati kopu krejcarů a měla vejce troje: slepičí, kačení a husí. Za slepičí dostala po trojníku, za kačení po dvou krejcařích a za husí po groši. Tedy hádejte, co kterých bylo, aby se 60 krejcarům vyrovnaly. Odpověď: Slepicích bylo 44, kačeních 10, husích 6.

Co jest to: Dvě stojí, dvě jdou a dvě přijdou ? Nebe a země stojí, slunce a měsíc jdou, léto a zima přicházejí. Též: Dvě stojí a dvě jdou, tři jedné mysli jsou: Nebe, země, slunce, měsíc a 3 božské osoby.

Byl jeden hrabě a bral si pastýřovu dceru za manželku. Ale dříve ji chtěl zkusiti, zdali jakou chytrost nebo vtip bude míti. Dal jí tedy tyto čtyři věci učiniti: totiž, aby ? němu nepřišla ani nepřijela, cestou a necestou, ani nahá, ani oblečena, a aby mu dar dala a nedala. — Vzala si kozu a na ni sedla, tak že nohy po zemi táhla, jela po ostredku v cestě a vzala na sebe sak (síť). Nesla pak mu holuba a když jej chtěl od ní bráti, ona holuba pustila, tak že uletěl.

Šel muž a nebyl muž, šel cestou a nebyla to cesta, našel něco a nevěděl co, a dal to někomu a nevěděl komu. — Šel kněz („nemanžel"), šel po ledě a nasel ořech. Nevěděl, je-li dobrý nebo černý a dal jej zachuchlané osobě a nevěděl, je-li žena nebo panna.

Stojí velký chrám a v tom chrámě sloup. Na tom sloupě dvanáct měst a to každé město přikryto jest třiceti trámy, a po těch trámech ustavičně dvě věci běhají. - Ten velký chrám jest svět, sloup jest rok, dvanáct měst jest dvanáct měsíců v roce, těch 30 trámů jest 30 dní každého měsíce a ty 2 věci, co po těch trámech ustavičně běhají, jest den a noc. — — Jel kníže okolo dvorce, jenž se ten čas stavěl, a jeden člověk tam velmi pilně pracoval. Kníže se ho tázal, co má denně platu, a mu odpověděl, že má denně šest krejcaru. Na to mu kníže pravil, jak on z toho může živ pobýti? Načež mu nádenník odpověděl, že jich ještě neprotráví, že z nich ještě každý den dva půjčí, dva oplatí a dva pro-tráví. Po té se ho kníže tázal, komu z tak malé mzdy půjčuje a komu oplácí? Na to mu nádenník odpověděl: „Mám staré rodiče, ti pracovat nemohou a ti za mlada své práce na mně obětovali. Teď jim to navracuji, otci krejcar, matce krejcar, aby snadněji mohli živi býti. Dva půjčuji. Mám totiž dvě malé' dítky, ty musím živiti, tak až já nebudu moci pracovati, aby ony zase mně oplácely".

Co jest to? Na horách sníh, v dolinách voda, v pramenech les a na gruntech kles. — Starý muž se šedivou hlavou, slzavýma očima, s holí v rukou a klesajícíma nohama.

Který les jest bez listů, silnice bez prachu, dům bez dýmu, země bez zlodějů a bez lásky bratrské plémě? — Jedlový les jest bez listů, splavná voda bez prachu, ráj bez dýmu, nebe bez zlodějů a bez lásky bratrské plémě jsou zatracenci v pekle.


Předchozí   Následující