Proč Bůh vzal lidem vědění o smrti.

Bůh zastihl jednou člověka, který si dělal plot z kopřiv. Když se ho tázal, proč dělá plot tak chatrný, odpověděl, že tak činí proto, poněvadž ví, že nebude již dlouho živ. Aby lidé pracovali až do smrti i pro potomky, Bůh vzal jim vědění o smrti. Tak si vypravuje lid v cechách a na Moravě. ')

Podobně vypravoval mi rolník p. Vilímek, 53 léta starý ve Chvo-jínku (v okresu benešovském u Prahy). Když Pán Ježíš chodil po zemi, přišel ? sedlákovi, který dělal plot z kopřiv. ~) Pán Ježíš mu řekl, že takový plot nic nevydrží. Sedlák odpověděl: „Já zde již dlouho nebudu, zítra zemru, tak ho nebudu potřebovati. Potomci, když budou chtíti, ať si udělají nový!" Druhý den ten sedlák neumřel, ale byl ještě dlouho živ a musil si udělati plot nový, protože nevěděl, kdy zemře. To udělal Pán Ježíš proto, aby všichni lidé pracovali až do poslední chvíle, neboť kdyby věděli, kdy zemrou, nechtěli by pracovati, aby tu také něco zanechali svým potomkům. (Totéž lze slyšeti v Třeběšicích a okolí v témž okresu benešovském).

Odchylně zní vypravování starší již paní Barbory Macháčkové v Benešově u Prahy. Za časů, když Pán Ježíš chodil se sv. Petrem, aby pozoroval lid, byli lidé tak pobožní, že věděli, kdy zemrou. Jednou na takové cestě přišli ? jedné vesnici, ve které jeden člověk vykopal jámu a hradil ji. Pán Ježíš došed ? němu, pravil mu: „Příteli, proč to děláš r" Tento, neznaje Pána Ježíše, odpověděl: „Za krátko již zemru, pročež chci míti poslední své lůžko pěkné." Pán Ježíš zadíval se na toho člověka a po chvíli mu pravil: „Zasyp tu jámu. Až to uděláš, odejdi domů a obstarávej si domácnost!" Sotva to dořekl, zmizel se svatým Petrem. Jaká to byla radost pro onoho člověka. Chtěl mu za to tak srdečně děkovati, ale Pán Ježíš byl již pryč. Učinil tedy, co měl, a bylo dobře, žil ještě dlouho. Od té doby nevědí lidé, kdy zemrou, poněvadž jsou stále hříšnější.

V okolí Podolském nad Železným mostem lid bájí podobně. Před dávnými časy každý člověk věděl, brzo-li umře. Z toho povstalo, že odkládali pokání na poslední dny života, a nikdo nepomyslil na Boha a na věčnost dříve, dokavad smrt, jak říkáme, nezaklepala na dvéře.

Tak kráčel Pán Ježíš se sv. Petrem jednoho dne súhradím okolo Kukličkovic statku skrze Podolí. Na cestě vedle plotu u zahrady seděl