Pohádky-@P@I. Moravské národní pohádky a pověsti z okolí sloupského.

Chudobný otec měl moc dětí a neměl jim dát co jíst. Už nejedli tři dni. Šel teda na proutí a když už měl proutí nařezané uviděl n a b ř e z c e malého ptáčka, který se tak svítil, jakoby byl zlatý. „Kdybych ho chytl," pomyslil si, „ani by se dětem nechtělo jíst." Podařilo se mu skutečně, že ho' chytl, a s radostí donesl ho dětem. Děti měly z něho takovou radost, že za dva dni ani na jídlo nevzpomněly. Třetí den snesl ptáček vajíčko, a to bylo zlaté. Nejstarší chlapec ho vzal a šel s ním ? zlatníkovi, aby ho prodal. Zlatník prohlídl vejce a řekl: „Milý synáčku, vždyť já ti nemám zań co dát!" Chlapec řekl: „Dejte nám jenom chleba, co bychom se najedli." Zlatník mu dal dva pecny, pod každou paži jeden, a plnou kapsu dukátů. Když se chlapec domů vrátil, najedli se všichni a ještě jim zůstaly peníze.

Na druhý den snesl pták zase zlaté vajíčko, a dostali zaň zas tolik jako za první.

Zlatník měl syna; ten chtěl toho ptáčka vidět a šel s chlapcem. Když ptáčka prohlížel, našel, že má pod křídlem zlaté písmo: „Kdo by snědl mé srdce, bude králem; a kdo žaloudek, bude mít každého rána pod hlavou hromádku dukátů." Žádný si toho písma nevšimnul, jen on, a řekl to svému otci.

Domlouvali se mezi sebou, že by si zlatníkův syn vzal dceru toho chudobného člověka, kdyby mu dal za věno zapsat toho ptáčka. Po dlouhé domluvě otec k tomu svolil.

Byla svatba, a mladý zlatník naporučil, aby, dřív než z kostela se navrátí, ptáček byl ustrojen na stole. Měl úmysl, že sám sní srdce, a nevěsta žaloudek, a tak že budou bohatí. Děti ptáčka oplakaly, ale přec muselo se stát dle vůle ženichovy. Dva chlapci zůstali doma a radili se, že by také rádi okusili toho pečeného ptáčka, jen kdyby to žádný nepoznal. Domluvili se, že snědí jen vnitřnosti, aby to nebylo znát. Udělali to. Jeden snědl srdce, druhý žaloudek, a utekli pryč. Když se ženich s nevěstou vrátili z kostela, donesl se ptáček na stůl. Ale strašně se polekal ženich, vida, zeje zle, že srdce a žaloudek je pryč. Necháme je v zármutku a pôjdem za těmi chlapci, kteří utekli do světa.

Přišli ? jednomu kupci a prosili, aby je vzal do služby. On je vzal. Spávali tito chlapci vždycky spolu, a každého rána našla kup co v ? ? Pod peřinou hromádku dukátů, ale nevěděla, pod kterého chlapce hlavou