Uviděli veliký kouř z daleka. Nejmladší bratr řekl: „Já se tam půjdu podívat, kdo to tam je." Když se tam blížil, stoupl za strom a uhlídal tři obry; jeden pil víno, druhý jedl maso a třetí chléb. Mysliveček si namířil, střelil a urazil hned ucho u sklenky, ze které obr pil. Ten domníval se, že to udělali ti dva. „Dejte pokoj, sic vás vyplatím!" Druhý obr strkal maso do huby a mysliveček mu ho zas ustřelil. „Nechte mne," řekl obr, „sice se chytneme." Třetímu ustřelil chléb od huby, a hned začali se mezi sebou prát. Mysliveček se lekl a skočil pod v ý v r a t (vyvrácený strom s kořeny), aby ho nenašli. Obr jeden nohou on zavadil, spatřil jej a řekl: „Ty jsi ten chytrák, co umí tak dobře střílet? Dobře, půjdeš s námi." Strčil ho do kapsy. „My víme o jednom králi, který má velké poklady, a rádi bychom je dostali. Umíme lidi zamrazit, ale není nám to nic plátno, proto že ten král má v zámku psíka, kterému nemůžeme nic udělat. Ty jej teda zastřelíš, my ty lidi zamrazíme, a ty se půjdeš do zámku podívat, je-li tomu tak."

Jak přišli ? zámku, psíček na ně s vrchu zaštěkal, mysliveček namířil a zastřelil ho. Pak vytrhli obři mříž, a poslali tam myslivce, aby se podíval, jsou-li lidé už zamrazeni. Přišel do prvního pokoje a čeládka všecka, jak p ř a d 1 a, tak usnula zamrazená. Šel dál do druhého pokoje, a tam byl zamrazený král, u něho palaš a peněz hromada. Vzal si palaš i peníze, a šel do třetího pokoje. Tam spala princezna; on jí ustřihl kousek šatů a šel nazpátek pryč. Když přišel ? bráně, řekl obrům: „Polezte jeden po druhém." Byli tuze velcí a museli lézt po břiše. Jak hlavu prostrčil první, vzal myslivec palaš, uťal mu ji jednou ranou, vtáhl mrtvolu dovnitř a volal druhého. Udělal mu zrovna tak; podobně i třetímu. Pak nabral statku a šel ? matce ? ? bratrům nazpátek. Matka řekla: „Já mám tři bratry a budeme se živit u nich."

Když vyšel čas, probudili se všichni zamrazení v zámku a nevěděli, kdo ty tři obry zabil. Král tedy dal vystavět u silnice hospodu a princeznu ustanovil za sklepnici, aby se všech pocestných vyptávala, kdo v tom zámku té doby býval. Aby se hodně pocestných tam stavovalo, pověsili na hospodu tabulku s nápisem: „Kdo tu poví, co ve světě zkusil, dostane darmo jíst a pít."

Stalo se, že myslivcova také přišla na tu hospodu i s dětmi. Když pojedli, chtěli platit; ale princezna nic nevzala, jen chtěla, aby vypravovali, co kdo zkusil. Napřed vypravovala matka; potom nejstarší syn, že zabil zajíce a ukazoval uši na důkaz, že nelže. Pak druhý syn, že zabil lišku a též ukázal jazyk a oči Hščiny. Posléze vykládal třetí, že zabil veverku, a ukázal na důkaz oči její; pak vypravoval í o třech obřích, jak zamrazili jeden zámek; on že tam byl, a co všechno viděl; na důkaz vytáhl z kapsy kus šatů, který princezně v zámku ustřihl. Princezna přiměřila ten kousek ? šatům svým a poznala, že jest on zachranitelem jejich. Vzala ho do kočáru i s matkou a s bratry, jeli ku králi a byla svadba a svadební veselí po celý týden.