práci" pět kop. Ostatní přátelé jen něco menšího dědívali, často nic. Z drobných odkazů velmi častý je po kopě na „lázni". Urban, příjmím Hlava, poručí na lázni do Lubného a do Seče po kopě. Dorota po Řehořovi z Osika na Oseckou výjimečně 6 kop. Vavřinec Vítků z Krásné vsi na lázni tamější 15 gr. Dětmarka z Bohňovse na lázni bohňovskou kopu. — Kdež pak jsou dnes ve vsi veřejné lázně — tehdy byly v každé!

Na záduší bývalo tak dvěma kopama obyčejně pamatováno. Zmíněný Urban Hlava ze Seče poručil ? záduší sečskému 2 kopy, ? újezdskému 2 kopy, do Širokého dolu 2 kopy a kůru literáckému v Litomyšli též 2 kopy. Zeman z Litrbach poroučí na knihy do kostela 2 kopy. — Též chudým dostalo se něco. Starý Vávra pod Pohorou poručil jim kopu; nad ní to obyčejně nešlo. — Vavřinec Vítek z Krásné vsi poručil si na pohřeb 20 grošů. Slavný za to asi nebyl. Více odkazů na pohřeb jsem také nenašel. — Často úředník páně býval něčím obdařen, ovšem vždy s určitým, tajným nebo veřejně vysloveným úmyslem. Jan zeman z Litrbach poroučí panu ouředníku 8 kop s prosbou, aby jeho kšaftem hýbáno nebylo.

Častěji prosí kšaftující bez kop pana hejtmana, aby toho jeho kšaftu nerušil, ale aby od pana hejtmana potvrzen byl. Psán-li kšaft vlastnoručně bývá závěrek: „Můj milý pane rychtáři a páni konšelové, za to já vás prosím, že tuto mou poslední vůli v paměti své míti budete, kterou jsem před vámi učinil. Za to vás pro Pána Boba prosím, že se tomu vše dosti stane. Pakli kdo na této mé poslední vůli přestáti nebude chtíti: ten každý má statku mého prázden býti a z něho mu nic dáno býti nemá " — Jak jsem již napsal, bývalo to vždy respektováno.

? závěrku připojuji, že při jednání o kšaftu Dětmarky z Bohňovic (1554) „žádala ta lékařka, aby jí od hojení z toho statku zaplaceno bylo." Zapomuěli na ni a bylo povoleno zaplatiti. Dnes by dostala — pokutu.

Tvary infinitivní. 1. Koncové -i u infinitivu se vždy odsouvá: i, visi, nosei atd. 2. Supinum vymizelo a nastoupil v jeho funkci inf. du spať. 3. Part. s-ové (nosiv) vymizelo úplně. 4. Part. -I má koncové ł vždy tvrdé a nikdy je neodsouvá: utrhl, zvadí, zvadla, zvadfo; pl. pro všecky rody -lé: noselě. 5. Part. pass. -n má vždy tvar neurčitý: umete, umetá, umety; už mám podělaný. VI. 6. vzr. mříti mají