part. -n na -t: utrite, zemlete atd. 6. Podstatné jméno slovesné tvoří se hojně. Koncovka -ení nemá nikdy ? dlouhé: modleni atd.

Tvary praesentní. 1. u, ú v 1. sg. a 3. pl. se nepřehlasuje: I. 6. melu, melo, I. 7. krěju, krějó, III. l.umijó, III. 2. trpijó, IV. pro-sijó, V. la děíajó, vedle toho v této třídě bývají i tvary přehlasované : dětaji, řikaji atd. V. lb sázijó, V. 2. tešu, tešó, V. 4. hraju, hrajó, VI. kupujú, kupujó. 2. 1. osoba plur.; ? (?) se odsouvá u těch sloves, které mají v 1. sg. -u: vědem, nesem, kréjem, hrajem, kupujem Někdy i v těchto případech ? zůstává: vedeme. 3. 3. plur. ú se mění v ó: vedó atd. U sloves III. a IV. tř. a u některých bezpříznakých se tvoří

3. pl. mechanicky analogií podle vzoru dělám. Jako jest děíá-m, děíá-š, děla-jó, podobně umi-m, umi-š, umi-jó, trpi-jó, prosi-jó, da-jó, vi-jó, ji-jó

4. Imperativ, a) Koncovka i v 2. os. sg. bývá ve skupinách těžce vy-slovitelných. Někdy i tu se proti češtině vysouvá: dohoní, dohoníte. b) Po I, ř, s, g, c, š, ž, č mění se i v ć: utře, ukončě atd. c) Enkli-tické -z za sesílením se nepřipojuje; udrželo se ve dvou případech: ve větách, jež se skoro pokládají za subst.: ten chiapik to je takové budiž h ničemu; v pozdravu dyžtopánibu a děžtopámbu. d) 2. osoba plur. U sloves, jež tvoří 2. os. pl. koncovkou -ěte, bývá za e i, jež vzniká tím způsobem, že koncovka te se připojuje mechanicky ? 2. os. sg. Bývá to v těchto třídách: I. 5. zapnite, I. 6. utřete, II. 2. stislmite, V. 2. zacpe, zaipete. 5. Prechodník přít. má jen ustrnulý nom. sg. mase. pro všecky rody a čísla: veda, hledá, stoja. Zbytky tvarů ostatních jsou ve rčení: děkujic pánu ???? a v adj. neumírající = zcela podobny: to ditě je neumirajici tatíček; hořící íáska (název rostliny); nepřející člověk. 6. Příčestí přít. trpné: známe, łakome, nevidomě (slepý o člověku), povědomě někde (známý někde).

Inf. visť; Part. pr. veda; Part. -1: vedł; Part. -n: vedene; Subst. verb.: vedeni.

Slovesa: budu: Impt. vedle buď, buďte i běď, běďte analogií -dle bě- v inf. (beť, běl), hnětu: neměkčí n: ohnetí.

čisti: Inf. česť. Part. -1: cti, ctia, čtfo; čtlé. Impt. čti, čtěte i ctite.

jíti: Má v praes. tvary dvojí: du, des, dó; impt. di, děte (dite); přech. da, neb s i dle inf. iť (jíti): idu — idó, přech. ida; záporně: neidu — neidó, přech. neida, neb se vsutým n: nendu — nendó, přech. nenda. Ve složeninách se ? vždy vsouvá: nandu, přěndu, prondu, obendu,