rod rozšířený máme, přednost nikomu nedáme. Tak-li tomu, syna milý, odpověď dej v tuto chvíli!

Starší syn. Milý otče, je tomu tak v pravdě, co mluvíš, nejinak: ž& jsou ? tobě laskavi dost, že jsi všude převzácný host; artikule dobra znáš jak já i druhý syn náš. Masopust. Vždy snad zůstaneme v slávě.

Mladší syn. Půjde-li vše po tvé hlavě. Píše nám pan z Koblihovic,. z Nezármutku, z Veselovic, co tak rád jí maso, jelita, že k nám na besedu brzy zavítá.

Starší syn. Bratře milý, pravdu mluvíš; ale o tom snad už nevíš, že-

se nám tu protiví dost ta vyzáblá hrubijavost; čtyryceti dnů a nocí,

praví, že má ve své moci. Kdyby to tak mělo býti, chtěl bych se-

s ním hned bíti, ctil byl otce též i nás.

Mladší syn. Ať jej radéj vezme ras! (Usedne na blízkou židli a po.

chvíli usne.)

Masopust. Milý synu, kdcT pak je ten, jenž by nám chtěl býti škoden

v naší pěkné veselosti? Ukaž mi jej zdaleka, neb se srdce mé leká.

Starší syn. Tuhle naproti nám sedí, hladem na nás sotva hledí; šaty

má tak ošundané a mrzutě hledí na mne. Proti nám on nesvede nic,

neboť máme přátelů víc!

Půst (vstane, hrozí prstem; vážně). Já — Půst — pravím, že tu moc mám,-vámi se odstrašit nedám. Nyní počnou jiné hody: místo vína trochu vody, místo kapouna pečeného kousek štokfiše suchého, místo polívky z vína bude vám chutnat kyselina; za pečeni, to již znátey kousek řepy jísti máte. Naposled pak po všem všudy olej máte na své hody.

Masopust (hněvivě, hlasem rozhorleným). I pohlédněte na nechutu hubenou, jakou má na nás řeč zpurnou! Byť bys blejskal víc očima než já se synama svýma, tobě zniku nikdy nedám, radš se s tebou na, soud vydám; musíš činit poslušenství beze všeho protivenství. Půst. Chloubo světská, učiň jak chceš, vím, že v své hanbě zůstaneš;

po všechné té veselosti budeš hrýzti holé kosti.

Starší syn. Milý otče, netrp toho; slyšíš, jak nám mluví mnoho ? Veď žalobu tam, kde sluší, že nám naše práva ruší. Pakli nám to nepostačí, zdvihnem proti němu vojnu; jak na buben udeříme, ? útěku jej přinutíme. Je to rota zlá a bezbožná, s níž nám obstát není možná; a té nechutné osobě vyplatíme hned po hubě. Všichni (postaví se před soudce). Masopust (hluboce se pokloní). Ctný soudce, Vaše Milosti, já přeji

vám mnoho štěstí.

Soudce. Toho též já tobě přeji. Mluv, co žádáš, nejrychleji.

Masopust. Žádám za malé promluvení. Vím, že to nic zlého není;

každoročně právo máme, nikomu ho nezadáme: veselit se, jísti, píti

vše, co hrdlo jen chce míti. A to právo chce nám vzíti ten, co stojí

tu jak stěna, na nás hledí jako fena, trápit chce nás ubožátka stok-