fišem místo kuřátka. Proto pryč s ním, milý pane, než se něco zlého stane.

Soudce (kyne Půstovi). Sem pojď! Snad jsi slyšel toho, pročež zodpověz se z toho, co tu žaluje na tebe, abys nezahubil sebe.

Půst (postoupí blíže). Jestli najdu u vás milost, podám také svoji žádost. Věřím sic, že jsem špatný dost, zřídka komu vítaný host, pročež na odpor jdu tomu Masopustu, škůdci svému. Klaním se Vaší Milosti, žádaje spravedlnosti.

Masopust. Vaše Milost, není tomu tak, všecko mluví chlap ten naopak. On chce míti časy hojné, jenom dívky milé, stále jenom běhá, zadkem hází, oknem do domu přichází. Pročež mlč a zatni zuby, dřív než vylítnou ti z huby.

Půst. Věř, že ti nebudu mlčeti, až budu pomstu viděti na tobě, jne-šlechetníče, bys netropil sváry více. Mnozí se v milosti kochají, celé noci se toulají, Pána Boha se nebojí a na peklo nic nedbají. A to všechno t y jen působíš, od hříchu ? hříchu přivádíš. Proto žádám pana soudce, by to nedopustil více.

Soudce (k Masopustovi). Bozuměl jsi žalobě té? Prišel's na něj žalovati, že chce vše překážeti. Kousků tvých ti snášel mnoho, ač nebyl povinen toho. Poroučím ti z práva svého, abys do dne outerního prázen byl křesťanské země i proklaté tvoje plémě; k tomu všemu do spro-vodu zanech veselosti, svodu. Pakli budeš zastihnut kde na Moravě nebo jinde, budeš na místě trestaný beze všeho vyslejchání.

Masopust (naříká). Ach, co si mám teď počíti? Nechtěl jsem dnes soud začíti. Ach, proč dbal jsem světských práv, nedržel se ženských hlav? Nebyl bych přišel ? zkažení a v tomto čase ? zmaření to zde při tom slavném právě. Ach, už dodělávám právě; tu mě svírá, všecko bolí, jako by mne stloukli holí; šlak se pokouší juž o mne . . . Běda ... již je po mně! Přistup blíže, synu milý, jdi pro bratra v tuto chvíli, by nemeškal sem přijíti, že se chystám z světa jíti. Karty, kostky s sebou vemte, do hrobu mně všechno dejte, na korbel nezapomeňte, co jsem z něho píval, nikdy nerozlíval. (Padne na zem, natáhne se a umře.)

Starší syn (budí bratra). Kubo, Kubo, vstaň! Zle s námi, štěstí mění se nad námi. Otec, jak od soudu přišel, bez prodlení pad' a umřel.

Mladší syn (vyskočí). Což by otec náš už skonal ? Vždyť on ani nezastonal. Tomu dřív za pravdu nedám, dokud puls mu neohledám. (Bere otce za ruku.) Zajisté již bez ducha jest ... S ním zahynula naše čest ... Co teď, smutni, uděláme ? Co si s trupem počít máme ? Bratře, raď něco moudrého, rychle jen, nemeškej dlouho.

Starší syn. Smutno je mi kolem srdce. Pospěšme před pana soudce, by nám přál jej pochovati.

Mladší syn. Ale domluvu mít budeme, že dlouho odtud nejdeme.

Oba (postaví se před soudce). Ctný soudce, Vaše Milosti!

Soudce (hněvivě). Ještě zde, proklatí hosti ?