měl svobodný ? ? lovu 2 chrty choval a 2 tenata měl. Patřil mu ovšem také třetí peníz z pokut.

Abtsdorfský rychtář měl třimecítma (23) prutu role, louku, mlýn o jednom kole, krčmu, řezníka, ševče, pekaře, krejčího a třetí peníz vín. Vypravoval člověka s kuší na vojnu a pouze královskou berni dával.

Jak to měli ostatní rychtáři dědiční, není mi známo, ovšem podobně. Byli tedy tací rychtáři jaksi jen manové, pán měl pouze právo předkupu, ostatně nic. Koncem 16. století však, nevím, jak přišlo, že každý musil chovati panské volče do vzrostu. Pozdější časy také na ně těžce dolehly. Byli nuceni zejména fůry vrchnosti dávati, sirotky jim brali do panské služby. Odpor nebyl jim nic platný — musili. Teprve roku 1785 podali na vrchnost žalobu, a tu rozsudkem appellačním v té při „skrz všeliké utiskování na penězích i na robotách" dostali za právo a zbyl jim jen ten volek, nebo za něj každá tři léta 13 kop ? placení. — To byly již ovšem zase jiné doby. —

Z jiných platů dostával r. 1513 rychtář osecký: příjemného, kdož' by v té vsi koupení učinil, 1 peníz, odevzdaného peníz. Zárožnóho po halíři z každého rohu, z pěti hus jeden groš míšeňský, od svinského peníz, jemného 5 grošův. Ostatní větší viny pán sobě pozůstavil. Eychtář hrušovský dostával: při placení úroku pánu sevažného; zárožného na škodě zastižené groš, z prutu groš, z kravského dobytka 2 peníze, příjemného 3 haléře.

A jak to bylo s krčmou výsadní? Z' celé vesnice musili pouze v ní pivo bráti, a hamfešt hrušovský ustanovuje: jestliže by někdo jinam pro pivo chodil, má dáti džber piva k obci a pánu jednu kopu grošů. Třetina byla z ní rychtářova, třetina k záduší. Tím asi zašla chuť na cizí pivo, leda by si byl kdo na něj do města došel, ovšem jen do osmé hodiny večerní tehda v městské krčmě trpěli.

A co bylo s lidmi rychtářům poddanými? Platili rychtáři úrok a mimo to buď v určitý den robotovali, květenskému jedenáctý, nebo dělali mu za plat, ale vždy, když potřeboval a poručil. Hamfešt hrušovský nakazuje, že zahradníci, rychtáři poddaní, „když by koliv jim večer vzkázal, že jich potřebuje ? dílu, musili na zejtří přijít dělat", ovšem za obvyklý jinde plat. Tak bylo všeobecně.

Rychtář svolával o b e c k poradám, ? soudu, ku práci obecní i panské. Ustanoveno: „Kdyby které svolání obce bylo pro potřebu panskou neb sousedskou, tu se mají sjíti ihned ? rychtáři. Jestliže by který zanedbal svévolně, buď on konšel, nebo obecní, pro takového poslati má rychtář ihned jednoho konšela a dva z obce a ti ho mají ? rychtáři přivésti." Ovšem byl za to pokutován.

Řádná schůze obce byla o soudě, který se konal aspoň jednou v roce po vánocích, do konce masopustu nejdéle, u přítomnosti pána neb jeho úředníka. Na soudě tom volen byl předně rychtář, nebyl-li dědičný, a konšelé, z pravidla 2—3, přijímána od nich přísaha a řízeny všechny veřejné záležitosti. Uzavírány, neb aspoň schvalovány, během roku učiněné koupě i prodeje, přihlašovány dluhy, schvalovány kšafty, opatřeni si-