Paběrky z archivů domácích i cizích.

Hrabě Adam Varlich z Bubna žaloval roku 1700 před soudem manželským v Praze vdovu paní Barboru Tudeciusovou roz. ze Skin-becku, že mu slíbila státi se jeho manželkou, čemuž ona před soudem odpírala. Velikou úlohu v této při hrál — prstýnek. Výpovědi obou sporných stran o této věci tvoří pěkný rázovitý obrázek kulturní. Jest také zároveň povšimnutí hodno, že celá pře vedena jazykem českým, jakožto důkaz, že tehdáž ještě čeština i ve kruzích šlechtických byla jazykem obvyklým. Hrabě z Bubna líčil celou tuto záležitost milostnou takto: „Když jsem po dostání dovolení, abych paní Tudeciusové sloužiti mohl, jí 125. dne měsíce máje žádal, aby mně dokázala skrze znamení prstýnku, že mne miluje, načež ona nic neodpověděla. Než já chtíce jí s dovolením její prstýnek z prstu stáhnouti, ona mně odpověděla: „že jí jej nestáhnu." Já na to řekl: „Kdyby jí nebolelo, že bych jej předce stáhl." Načež ona dovolení dala, a já jí ho stáhl a také sobě zanechal. Majíce já prstýnek řekl jsem ? ní, „aby viděla na dokázání mé též upřímné lásky, že jí můj prstýnek také odevzdávám." Majíce pak ona vztáhnutý prst, jí jsem ten prstýnek s dovolením jejím na prst vstrčil. Na to ale ihned ona žádala, abych jí její prstýnek navrátil, že mně jinší připraví z té příčiny, že nápodobný prstýnek na druhé ruce má, že by to domácí poznali. Vidouce ona, že já prstenu navrátiti nechci, vstanouc ode mne šla k oknu a tam od rosarium odvážíc jiný prstýnek mně jej odevzdala řkouce: „Tu, Vašnosti, ten za ten prvnější dávám.« Načež jsem já jí ten prvnější s jménem Jesus navrátil a ten poslednější sobě zanechal. Kdežto ona ke mně promluvila: „abych o tom žádnému nic neříkal, ani před panem Křepickým, ani před pannou Saličkou. Na druhý den jdouce tam, ukázal jsem ten včera dostaly prstýnek, ptajíce se: „jestli by to prstýnek její byl?" Ona odpověděla: „abych byl ujištěný, že jest." Na to jsem řekl: „že bych se nenadal, abych včerejšího dne tak šťastným byl! což že nemohu nežli Bohu a její lásce přičítat, a že také doufám, že ten prstýnek na žádný jiný spůsob mně daný ani přijatý ode mně nebyl, nežli na dokázání upřímné a stálé lásky jak ny-ničky, tak i budoucí." Při tom jsem prosil, aby to potvrdila milostivým ,ano.' Načež ona odpověděla: „Nu ano." Na to mne vyprovázela a mne za ruku vzala a stiskla. S tím jsem preč odešel."

Paní Tudeciusová byvši otázána, měla-li jest paní přípověď aneb slib s panem z Bubnou, odpověděla: „Dokonce o žádné přípovědi neb slibu nevím a na žádný spůsob nic se takového nestalo; než stalo se