takto: Jest pravda, že toho dne 25. máje pan z Bubna ke mně do domu: přišel a prsten s mé ruky stáhl beze všeho ptaní ? jakýmu cíli a konci. A jak mně ho s prstu stáhl, tak ihned svůj prsten mně do ruky vložil, já jej ale na stoleček položila, řkouc: že malé místo zaměstkná. A když se mne ptal, zdali ho beru na lásku, tak jsem pravila: Že ta věc potřebuje rozmyšlení. Poněvadž pak ale nechtěl mně můj smutkový (prsten)-navrátiti, tak jsem pravila, že mu zatím jiný zapůjčím. A tak jsem sáhla. k rosarium chtíce prstýnek rozvázati; on nemohouce dočkati mně jej sám z ruky vzal. Načež on, pan z Bubna, druhý neb třetí den přišel, a prosil, abych dala dovolení, aby mohl s sebou svého pana strejce přivésti a před ním abych to milostivé ,ano' řekla. Načež jsem já odpověděla, že jsem se až posavad nerozmyslila, poněvadž pan z Bubna neví,. co jest stav manželský, ale já že-vím, a proto že ta věc potřebuje velkého rozmyšlení. Když pak zase potomně jiného dne ke mně přišel, tak jsem já mu ihned zase jeho mně daný prsten vracovala a pravila, že se na žádný spůsob rozmysliti nemohu, protože se vdávati nemíním pro tu-příčinu, že moje děti jsou mně milé. On ale ten prsten nechtěl vzíti,. k než jeho tam ležeti nechal. Na to jsem já mu ho zase podruhé v cedulce skrze pana z Bubny vlastního lokaje poslala, kterýžto on s fortelem, v psaní mi zpátkem odeslal, který jsem já nepřijala. Než děvečce s psaním byl hozen (jak se domnívám) od samého pana z Bubny. Poněvadž ale on tak importun byl a mou zdvořilostí se odbyti nedal, tak jsem byla přinucena ? jeho mně odeslanému praesentu přiložiti a jej s praesentem. zpátkem odeslati."

V knize soudu komorního sig. F 7, nadepsané „Půhonové i obeslání před jeho Milost pana hofmistra království českého létha 1536—1539", čteme ? roku 1537 na listě D5 následující půhon : „Anna jinak Voršila, Blažkovy dcera od Hory Gutny, pohání Alše Cynadra z Oujezdce a na Královicích jakožto držitele statku někdy Jana Cynadra z Oujezdce, bratra svého; viniti jej chce z toho, kdež jest někdy Jan Cynadr leže na smrtedlné posteli rozkázal nadepsané Anné-jinak Voršile, manželce své, po smrti jeho z statku svého vydati 50 kop. grošuov českých, že on Aleš těch 50 kop grošuov českých za sebú zadržuje a jí Anně jinak Voršile vydati jich zanedbává, nemaje toho proti, dobrovolnému jeho, Jana Cynadra, manžela jejího, dání a rozkázání učiniti." V druhé pak žalobě viní jej z toho, „kterak by týž Aleš po smrti Jana Cynadra z Oujezdce, bratra svého, pobravši svrchky její, kteréž: jest ? témuž Janovi nadepsaná Anna jménem vajpravy přivézti dala,, mimo vuoli a rozkázání nadepsaného Jana v moc svú pobral zejména s postel ložních šatuov dobrých kmentových, čtyři prostěradla kmentová,, pět plátenných tenkých, sukni šamlatovu a druhú tykytovu s spínadly."