pozlacenými a na rukávích s miskami XXXII pozlaceuými, klok harasový,. dva čepce zlatá, tři vobojky zlaté, páteře dva korálová s stříbrnými zrny a jinými klenoty, dvě konve cínové, dvě mísy cínové, bireth s perlami, a krumplováním, dva prsteny, zlatý a stříbrný, váček aksamitový, v kterém; tylo 5 kop míšeňských, item 9 zlatých uherských, truhly tři, čtvrtá malá, v níž byly poučníci, fěrtuchy, košile i jiné okrasy ženské, nemajíc na ublížení spravedlivosti, kterúž ona Anna jinak Voršila po témž Janovi osiřelá ? týmž svrchkuom má podle jeho nadepsaného Jana Cynadra,, manžela jejího, rozkázání."

Na první pohled zdá se zajisté, že se tu projednává před soudem, zcela obyčejný spor o dědictví mezi příbuznými, kdež bratr nebožtíkův vdovu jeho o všecko připraviti chtěl. Pročteme-li však výpovědi svědků, které pan Aleš Cynadr z Újezdce na obhájení své vedl, máme před. sebou celý krvavý román ze staročeské domácnosti Výpověď svědku těch zapsány jsou v jijié knize téhož soudu komorního sig. G 7 nadepsané: „Svědkové přijímaní za úřadu urozeného pána pana Zdi-slava Berky z Dube na Lipém a Zákupí, nejvyzšího hofmistra královstvie českého a margkrabství Horních Lužic lantfojtha, létna Božieho 1535 —1538", a sice k r. 1537' na listech P 7—12. Z výpovědí těchto poznáváme následující:

Starý pan Albrecht Cynadr z Újezdce na Královicích přivezl si. z Votic Annu či Voršilu, dceru Blažkové z Hory Kutné, úplně chudou, bez šatů i klenotů. Dále se dozvídáme, že pak se jim narodilo dítě, které zavezl na vychování do Prahy. Avšak Annu starý pán brzo-omrzel, ba zprotivil se jí tak, že o bezživotí jeho usilovala a mnohé poddané přemlouvala, aby ze světa jej sprovodili; slibovala za to na př. Janu Cecalovi z Královic 5 kop grošů a sídlo jedno a pět krav a dva koně a vůz; Jakubovi Břenkalovi z Královic 10 kop grošů, dvě krávy a dům nejlepší v Královicích i osvobození od všech platů ? ?., ale vše marně. Nikdo na pána svého ruky vztáhnouti se neodvážil.. A přece pan Albrecht večer úplně čilý a zdráv, nalezen byl jednoho rána na loži mrtev, zardousen. Dle hlasu lidu zardousila jej sama Anna jinak Voršila, která vzplanuvši zatím vášnivou láskou ? synu jeho Janovi, starého na každý způsob zbaviti se chtěla. Nemohouc k tomu. jiného zjednati, provedla čin ten sama. Že o tom všickni přesvědčeni byli, dotvrzuje aspoň následující výpověď: „Václav Černý učiniv přísahu, na kříž svědčil takto: Toho sem dobře svědom, když sem přišel, nalezl sem umrlého pána svého, že píny [sic] na oustech jemu byly a hrdlo bylo mu zmodralé; a když sme ho pochovali, že krev z něho tekla; když paní Voršila nebo Anička ? němu přišla, vždycky krev z něho tekla; a když sme ho s postelí vynesli, hned před ním utekla."

Po smrti pana Albrechta žila Anna, jako' i již dříve za živobytí jeho, se synem jeho Janem, již jmenovaným, který ji potom patrně-i za manželku pojal. Aby si lásku jeho udržela a ji roznítila, užívala-různých prostředků, z nichž jeden označuje tato výpověď: „Důra Černá., učinivši přísahu na kříž, svědčila takto: Byla od Hory v Královicích