Syrový dal jim poctu, t. j. na uvítanou podal jim korbel piva. Jan Holý napiv se, nasypal do něho černý prach a podal jej dále. Avšak nikdo více neměl již chuti napiti se. Měli podezření, že tam jedu nasypal, aby je otrávil. Šimon Kočí, rychtář z Ratěnic, uchopiv Holého přinutil jej násilím, aby z korbele sám se napil, a pak jej právu odevzdal. Jan Holý mrskán byv druhý den v sloupu, učinil některá vyznání a zemřel potom, otráviv prý se sám práškem, ježto na mrtvole stopy ran zmrskání prý pozorovati nebylo. Aby pro smrt jeho v budoucnosti nemilému oplétání se vyhnul, dal si pan Vilém Oldřich z Rokyc „proti komukoliv a kterým-koliv osobám, kdy a kdekoliv toho by potřeba ukazovala, pro budoucí paměť, smrt a jiné nebezpečenství v příčině Jana Holýho v čarodějnictví na gruntech JMti páně postiženého vedle práva a zřízení zemského — při právě města Kouřima," dne 18. března 1648 svědomí vydati a zapsati, „při čemž i některé čarodejné věci také složeny jsou."

Z výpovědí svědků jasnější obraz celé události podává ona rychtáře Šimona Kočího, jenž „učinivši přísahu podle práva a zřízení zemského svědčil: »Vyznávám tímto svědomím, co se stalo v krčmě 26. Fe-bruarii, že sem viděl, když Jan Holej příjdouce ? stolu našemu slyševše od dobrejch, poctivejch lidí spolu přísedících vo Janovi Holým, že by nám měl něco do piva vsypati, tu Jan, kantor náš jest mi zabraňoval, abych toho piva nepil. Já pak tomu důvěřovat se nechtěl, nebo sem to o něm nedržel, aby takovej byl; až sem se ho vyptával sám a on mi se pomalu sám přiznal, že jednoho času se stalo, že jsou mu maso z pece ukradli; tu on hned nemeškal a z chleba topinku uřezal a usušil a hned ji jednomu pacholku do piva dal; a že mu ještě toho prachu z ty topinky vostalo, že jest ho nám též vsypal do konivky. Tu sem já ho hned za krk vzal; zaškrtiti sem ho chtěl, proč on nám to učinil. On dal za odpověď, že proto, abychme to všichni vypili. Hned sem tu konivku vzal a měl sem ho k tomu, aby mi to pivo vypil sám. On pak zdráhaje se,, že nebude píti. Tu sem já ho z velikého přinucení přinutil. Musil mi to vypíti a co je nevypil, to na zem vylil. Já pak souce přísežní osoba, nemohl sem takovýho zrádce nechati, ale sem hned pro právo poslal a právem sem ho opatřil. Když pak proto, že nás chtěl otráviti na zejtří do sloupu dán a v něm trestán a mrskán jest byl, tu když sou se ho tázali, sem slyšel a viděl, že jest se přiznal předně, že jest kostel Dobřichovský skrad a zloupil, z kteréhožto kostela některé věci se u něho našly; po druhé, že pro jednu ženu, majíce prvé svou, jednomu pacholku jménem Martinovi udělal, ') že jest otek a že mu chce zase v osmi dnech spo-moci; po třetí, druhému pacholku Matějovi Moudrému že mu nic jiného neudělal, než že mu železa srazil. Když se ho tázali, co by za příčinu bylo, přiznal se, že s ním nechtěl píti. Dáleji pak co se dotejče mrskání, tu sem na něm žádný šlichty ani kosti zlámání, ani zkrvavení neviděl. Pročež co sem viděl a slyšel, to vysvědčuji. Více nic."