Úředník pak Cerhenický Jan Brousil dosvědčoval, že Janu Holému při otázce „kde jest takový posvátné věci vzal, jednou i podruhy dajíce mu 3 neb 4 strachy provazem" a více nic. Aby ani svědectví vyšších osob nechybělo, vyžádal si pan Střela z Rokyc od pana Václava Dobranov-ského z Dobranova i pana Albrechta Bůžovského z Růžová svědectví listovní o ohledání mrtvoly Jana Holého. Oba téměř stejnými slovy dosvědčují, „že jsem od vysoce urozeného pána pana Viléma Voldřicha Střely z Rokyc a [na] Cerhenicích — dožádán, abych se ? němu do Cerhenic vypravil & na toho čarodějníka Jana Holýho se podíval Což sem na žádost JMti pána tak učinil a přijevši — 28. Februarii du Cerhanic, kde ten jistý čarodějník na márách ležel, naň hleděl' a spatřili, že na něm žádná efiusio sanguinis ani kostí přeražení ani žádných znamení smrti jeho není, kromě co mu ten trunk nevděčný, kterýž v krčmě z přinutcení učiniti musil, uškodil; aniž se co jinšího od přísežných osob se co státi mohlo, nežli co sme společně spatřili. Pročež to též také, co jsem viděl a jakou správu o tom sem od přísežných osob přijal, před všelikým právem a kdekoliv toho potřeba ukazovati bude, vysvědčovati budu a vy» svědčuji netoliko tímto psaným svědomím pod závazkem, ale i oustně vyznávati chci. Pro lepší toho jistotu sekryt sem svůj přitiskl a rukou vlastní se podepsal. Jehož dathum na Cerhenicích 3. Martii A. 1648." Tak svědectvím tolika osob různých stavů dokázáno, že čaroděj Jan Holý nebyl ? smrti umrskán, nýbrž že sám vlastním jedem, kterým jiným záhubu strojil, se otrávil.

Poslyšte mne, lidé, co vám zazpívám, pravda jistá bude, co vám povídám, jen si pozor dejte; a to v té písni bude to všechno jisty, co se jest stalo, není to dávno, beztoho to bude i vám známo, neb jsme to každý zkusil, mnohý při tom mnoho zakusil.

Vstanu časně ráno a to vesele, rozhlížím se všady okolo sebe, abych já uhlídal, jak to as bude, až Prušák do

cech půjde, nebo vojáci na něj čekají, šavle pucují a sobě zpívají: Počkej, Pru-šáku, však my ti dáme, jenom co tě uhlídáme.

Však se tak nestalo, jak si myslili, nebo se velice při tom zmejlili Z večera zpívali, ráno zaspali, potom vej prask dostali: nebo Prušáci na Bránce stáli, dolá koukali, na ně čekali, jak šli nahoru je přivítali, dolů je soukali.