O lidech všeumělích.

S pohrdáním patří na všeumělce moderní řemeslník, přezdívaje mu břídilů, fušerů, paslířů. Praví o něm, že práci fušuje, t. j. že dělá neuměle, že kazí řemeslo, i dovolává se proti němu ochrany zákona. A přece člověk všeuměl býval dobrodiním celých osad a městeček venkovských, jež neměly dostatek řemeslníků ani dobrého spojení s městy, v té příčině lépe opatřenými.

Všeumělové vznikli více z potřeby lidu než z vlastní záliby nebo nějakého pudu. Každá dědinka i vesnice měla své všeuměly. V zjevu tom možno spatřovati také rys národní naší povahy: rychlou učelivost, chápavost, nezřídka zdatnost řemeslnou a pud umělecký. Všeumělové bývali u lidu velice váženi. Dosud rád o nich vypravuje a výrobky jejich, zvláště umělé, ukazuje. Slýchal jsem o mnohých takových a nejednoho sám jsem znal. Účelem těchto řádků je zachovati památku několika vše-umělů.

V okolí královéměsteckém byl proslaveným všeumělém mistr ko-lářský Jan Parízek. Narodil se asi r. 1775 v Králově Městci. Vyučil se řemeslu kolárskemu a šel do světa na zkušenou. Ěemeslo kolářské kvetlo tehdy při silnicích a velkých městech, tak zvláště v Rakousích a kolem Vídně. Byly tedy Rakousy cílem cesty pomocníku kolárskych. Parízek se tam někde přiučil práci kočárové a od té doby hrubá práce kolářská hospodářská tak jej netěšila jako jemnější zpracování dřeva při práci kočárové. I s příbuznou prací truhlářskou se tam zasvětil a vůbec měl vnímavost pro vše nové a umělé. Nelitoval ani času, ani práce a nákladu, mohl-li se něčemu přiučiti. Řemeslníci chovávali mnohé věci ve veliké tajnosti před lidmi nezasvěcenými i nebylo snadno a lacino mnohého se dopátrati. Středověký zvyk! Parízek obětoval stříbrné hodinky, aby se dozvěděl, kterak připravovati truhlářskou polituru. Na pozdější život Pařízkův měla zajisté vliv cesta jeho ? Paříži s vojskem trojspol-kovým. Ve Francii byl zajat, i pobyl v zajetí nějaký čas a pochytil něco slov francouzských, jichž potom užíval, až stala se mu příslovím („bon, nepa bon").

Vrátiv se ze zajetí a z vojny zařídil si dílnu kolárskou v Králově Městci. Ta stala se záhy pověstnou. Pracováno v dílně malého městečka dílo kolářské, kterého vyžaduje polní hospodářství, ale to nelíbilo se našemu mistrovi, i odkazoval zákazníky ke svým pomocníkům. Sám jal se vyráběti kočáry, bryčky a pod. umělejší práce, jež s výjimkou práce kovářské sám prováděl. Dělal tedy kromě kolářství ještě práci sedlářskou, čalounickou a natěračskou. Když tomu volný čas dovoloval, provozoval truhlářství. Jmenují se jednotlivé kusy nábytku (zvi. psací a šicí stoly), .jež zhotovil tak mistrně, že mistři truhlářští jim se obdivovali a Paříz-kovi chválu vzdávali.