mocí pochází, i. také z potových dírek nemocného vychází, a když jej mlékem obmyjeme, srazí se koupel. Tato tedy zkouška jest marný podvod.

Kdo chléb a sůl pří sobě nosí, jest před učarováním bezpečen. Když se dítě na čelo blátem pomaže, nemají ? němu čarodějnice moci. — Kdyby čarodějnice byly, ani chleba, ani soli by se nebály; pomazání blátem jest opatrná lest rodičů, aby děti ? čistotě navedli, neb když jim namluví, nedají-li se mýti, že okouzleny budou, budou se zajisté nečistoty varovati.

Oblíkáme-li některý .kus prádla rubem, žádný nás neuřkne. — Dejte nám toho důvod, kterak se to děje; rozumný stydí se něčemu bez důvodu věřiti.

A kdo jsou ti, kteříž mají moc nařknouti? Děti prý, které jednou odstavené byly a zas prsu požívají. —¦ Jak nešťastný a převrácený byl by to svět, kdyby se všecko, co lidé praví, vskutku naplnilo. Neb kolik dětí jde ? prsu po odstavení, kolik jich pije z dvou matek, když ? příkladu matka umře ?

Čeho lidé pochopiti nemohou, svádějí na udělání neb očarováňíi Tím se nejvíc zavádějí, když člověk nebo dobytče něco jedovatého jedl nebo pili. Místo lékaře uchýlí se ? pohodnému, kterýž o těch věcech známosti nemá, nebo ? staré ženě, a tak musí mnohý zahynouti, kterému pomoci se mohlo.

Rozličné nemoce, kterými dobylek obtížen bývá, vedou nerozumného' hospodáře ? pověrečným prostředkům. Přirozené příčiny nemocí neznaje, pokládá je za oučinek očarování. Ztratí-li kráva mléko, nebo šeredná smetana na něm se ustojí, nechce-li se máslo udělati, ukazují-li se na mléce modré poskvrny, nebo červené prouhy: má pověrečný za to, že krávě uděláno bylo. Co by se měl rozumných na příčinu zeptati, kouří sedmi bylinami, aby čarodějnici hodně mučil a dělá k tomu bláznovské posunky . . .

Pověrečný chytí do hrnce moč, aby ani kapky na zem nepřišlo, a pak to vyhodí i s hrncem a chvojštištěm ve jménu ďábla. To dělá sice smrad, čarodějnice ale strupů nedostane. Těžce to zodpovídají, kteříž se takových prostředků chápají, neb u podvodníků rady berou, kteříž sice přirozenými prostředky nemoc zahánějí, aby ale umění své v tajnosti udrželi nebo velikou váhu na ně kladli, slova mluví, způsoby a kej klování dělá, což ? hojení žádného prospěchu nemá. Tak viděl podvodník, že hospodář koně, majícího v střevách dnu, obyčejným olejem, rtutí a olejem heřmánkovým léčil, mezi mícháním Abrakadobra *) mumlat a osIři-ženou cedulku, na níž to bláznovské slovo napsané bylo, přimíchal, protože pevně věřil, že slovo a nikoli nápoj oučinkovati bude; podvodník ho při tom nechal a ještě jiných šprýmů nadělal . . .

Ani modré mléko nepochází od čar, nýbrž od přirozené nemoce dobytka . . . Dojení krve, což se v létě i v zimě přihoditi může, pochází z následujících příčin. Jistá bylina, která každého roku neroste, má tu