tedy kulka po zemi poběhne a vypadne, když to máš při sobě a potkají-li tebe zbůjníci, podívej se na ně skrze tu díru, tehdy každej zbledne a zůstane jako mrtvý." 9)

Konečně pověra tato umožňuje nahlédnouti v budoucnost a spatřiti ty, kteří mají zemříti.

O dušičkách otevrou se všecky hroby o půl noci a mrtví v rubáších jdou průvodem do chrámu modlit se při službách Božích, jako za živa. „Pouhým zrakem jich však nelze spatřiti. Kdyby však vzal někdo nahnilé prkno z rakve, již hrobař naposled vykopal, a na zdi stoje o půl noci dírkou, vyraženým sukem, utvořenou, na hřbitov se díval, uzří všecky zemřelé až do desátého kolena. Ale nejen zemřelé, nýbrž i všecky ty, kteří v příštím roce až do dušiček na věčnost se odeberou." Pověst vypravuje, že starý venkovan Vávra přesvědčil se o pravdivosti toho.10)

Úhrnem lze tedy říci, 'že pověrečné dívání se derou sukovou prkna z rakve (též i jiné užití takového prkna) slouží: 1. koncem masopustu nebo na Veliký pátek, též na jitřní, ku poznání čertův a čarodějnic; 2. myslivcům ? ochranným čarám (nejen dívání se, ale i lití kulek tou derou); 3. o dušičkách ku poznání těch, kteří zemřeli a zemrou příštího roku.

Ale nemusí to býti vždy prkno z rakve, aby derou jeho, vzniklou vypadlým sukem, mohlo býti nahlíženo v budoucnost, v říši čar a kouzel tajuplných, aby jím mohlo býti čarováno. Stačí, má-li kdo štípu smrkovou se sukem, zcela obyčejnou, jak ji nalezne. Vyrazí-li z ní suk a dá ji na sedm dní do země pod vrbu smutkovou, rostoucí u potoka, potom spálí suk v ohni před sv. Janem Křtitelem a dívá se tou dírkou sukovou při narození dítěte: uzří sudičky, přicházející ? dítěti a oznamující mu úlohu života. Vypravuje se o tom tato pověst: „Jakýsi kovář z Žinkov jda za obchodem svým, přišel do Měčína, vsi asi l'/a hodiny od Žinko? vzdálené, ku svému známému. Žádaje na něm noclehu, byl odkázán toliko na pec u kamen, neboť hostitelova žena pracovala ? porodu. O půl noci přišlo na svět dítě — děvče; kovář pak leže na peci, díval se připravenou, jak svrchu uvedeno, dírkou v štípě smrkové a uzřel tři bílé panny, jak přistoupily ku kolébce, a jedna z nich pravila: ,Krása buď podílem tvým', druhá řekla: ,Zbožnost vediž kroky tvoje', třetí pak promluvila: ,času.popřáno ti 18 let, voda davši tebe, též tě ztráví.' Kovář ráno probudiv se, rozloučil se se svým hostitelem a poděkovav mu, pravil, že po 18 letech, dá-li Bůh, uzří se opět, snad ? odvarování neštěstí. Uplynulo 18 let a kovář v určitý den odebral se ze Žinkov do Měčíua. Přišed k sedláku známému, našel v domě krásnou dceru, ana vyšívala u okna. Posadiv se na své staré místo, čekal večera. Po večeři poručil sedlákovi, by studni prostřed dvora zahradil prkny. Sedlák váhal, konečně vstal