str. 228
tedy kulka po zemi poběhne a vypadne, když to máš při sobě a potkají-li tebe zbůjníci, podívej se na ně skrze tu díru, tehdy každej zbledne a zůstane jako mrtvý." 9)
Konečně pověra tato umožňuje nahlédnouti v budoucnost a spatřiti ty, kteří mají zemříti.
O dušičkách otevrou se všecky hroby o půl noci a mrtví v rubáších jdou průvodem do chrámu modlit se při službách Božích, jako za živa. „Pouhým zrakem jich však nelze spatřiti. Kdyby však vzal někdo nahnilé prkno z rakve, již hrobař naposled vykopal, a na zdi stoje o půl noci dírkou, vyraženým sukem, utvořenou, na hřbitov se díval, uzří všecky zemřelé až do desátého kolena. Ale nejen zemřelé, nýbrž i všecky ty, kteří v příštím roce až do dušiček na věčnost se odeberou." Pověst vypravuje, že starý venkovan Vávra přesvědčil se o pravdivosti toho.10)
Úhrnem lze tedy říci, 'že pověrečné dívání se derou sukovou prkna z rakve (též i jiné užití takového prkna) slouží: 1. koncem masopustu nebo na Veliký pátek, též na jitřní, ku poznání čertův a čarodějnic; 2. myslivcům ? ochranným čarám (nejen dívání se, ale i lití kulek tou derou); 3. o dušičkách ku poznání těch, kteří zemřeli a zemrou příštího roku.
Ale nemusí to býti vždy prkno z rakve, aby derou jeho, vzniklou vypadlým sukem, mohlo býti nahlíženo v budoucnost, v říši čar a kouzel tajuplných, aby jím mohlo býti čarováno. Stačí, má-li kdo štípu smrkovou se sukem, zcela obyčejnou, jak ji nalezne. Vyrazí-li z ní suk a dá ji na sedm dní do země pod vrbu smutkovou, rostoucí u potoka, potom spálí suk v ohni před sv. Janem Křtitelem a dívá se tou dírkou sukovou při narození dítěte: uzří sudičky, přicházející ? dítěti a oznamující mu úlohu života. Vypravuje se o tom tato pověst: „Jakýsi kovář z Žinkov jda za obchodem svým, přišel do Měčína, vsi asi l'/a hodiny od Žinko? vzdálené, ku svému známému. Žádaje na něm noclehu, byl odkázán toliko na pec u kamen, neboť hostitelova žena pracovala ? porodu. O půl noci přišlo na svět dítě — děvče; kovář pak leže na peci, díval se připravenou, jak svrchu uvedeno, dírkou v štípě smrkové a uzřel tři bílé panny, jak přistoupily ku kolébce, a jedna z nich pravila: ,Krása buď podílem tvým', druhá řekla: ,Zbožnost vediž kroky tvoje', třetí pak promluvila: ,času.popřáno ti 18 let, voda davši tebe, též tě ztráví.' Kovář ráno probudiv se, rozloučil se se svým hostitelem a poděkovav mu, pravil, že po 18 letech, dá-li Bůh, uzří se opět, snad ? odvarování neštěstí. Uplynulo 18 let a kovář v určitý den odebral se ze Žinkov do Měčíua. Přišed k sedláku známému, našel v domě krásnou dceru, ana vyšívala u okna. Posadiv se na své staré místo, čekal večera. Po večeři poručil sedlákovi, by studni prostřed dvora zahradil prkny. Sedlák váhal, konečně vstal
B) Věstník král. české společnosti náuk 1897. XL Dr. Ö. Zíbrt: Myslivecké obyčeje a pověry atd., str. 15, čís. 7, str. 29, č. 97 ? 10?.
'") Lumír 1863, str. 355: Sebrané pověsti z okolí Podolského nad Železným mostem. Podává P. Krekule. — J. Hanuš: Bájeslovný kalendář slovanský, str. 40.