a učinil to. Dívka, slyšíc rány, jež způsobilo zahrazování studně, ohlédla se, jakoby ji něco bodlo, po hodinách a pravila: ,Ještě není čas.' Kovář si toho povšimnul. Udeřila dvanáctá, dívka se zvedla ze svého místa a chvátala ze světnice — přímo ? studni. Nemohouc se dostati do vnitř, sklesla u ní a — byla mrtva. Lituje velice dívky té, vysvětlil kovář sedlákovi příčinu toho a rozloučil se s ním." n)

V kuikách lékařských, napsaných r. 1597, dočítáme se rady, aby vrabci obilí nejedli, ? čemuž „vezmi dřevo, z něhož by suk vypadl, a to dřevo aby nalezl nechtíc; potom když máš síti obilí, proceď jej skrze to dřevo tudy, kde ten suk byl a nebudou ho vrabci jísti, skušenost jest." 1S)

Ke konci této stati zbývá mi ještě položiti otázku, víte-li, proč jsou suky ve dřevě? česká pověst národní vypravuje o vzniku jich takto: „Jednou šel Pán Ježíš se svatým Petrem mimo hospodu, ve které bylo příliš veselo Sv. Petr pobízel Pána Ježíše, aby se tam šli podívat, co se tam děje; ale Pán, že ne, že se to nesluší, kdo ví, co by tomu řekli veselí hosté. Svatý Petr však pořád nedal pokoje a pořád prosil Pána Krista, aby aspoň jemu tam dovolil vejíti, když sám nechce. Pán Ježíš se usmál a sv. Petr už věděl, že může jíti. V tom zavěsil mu Pán Ježíš housle na záda. Sv. Petr šel do té hospody, ale nevěděl, že má housle na zádech. A Pán Ježíš čekal zatím venku. Když sv. Petr db hospody vkročil, spatřil tam několik napilých lidí. Byli to samí tesaři. Jak sv. Petra uhlídali, křičeli naň, aby jim zahrál ňákou skočnou. Ale sv. Petr nerozuměl. Jákby taky, vždyť nevěděl, že má na zádech housle. Díval se na ně a divil se, co chtějí. Myslil, že jsou opilí, anebo pomateni. Proto si jich nevšímal. To tesaře teprv popudilo. Shlukli se kolem sv. Petra a nabili mu. S pláčem vrátil se k Pánu a vypravoval, co mu ti tesaři byli učinili. ,Potrestej je, Pane,' pravil, ,a dej jim železňjj suky do dřeva, aby na to vždycky pamatovali.' ,Nesmíš býť tak mstivým, Petře,' řekl mu Kristus Pán, ,neboť musíš povážit, že jsi sám také byl příčinou. Kdybys tam byl nešel, jak jsem ti radil, nebylo by se:.ti to přihodilo. Není dobře všude býti, všecko vidět a všecko slyšel Podruhé si to pamatuj. — Tesaři budou míti dosti velkou památku, když jim dáme do dříví jen dřevěné, tvrdé suky. Budou míti s nimi dosti práce a nebudou podruhé tak bujni.' A stalo se. Od těch dob mají tesaři suků plné kmeny a mají s nimi dosti co dělai" 13)

Na Humpolecku jest pověra, že hrom neudeří do suku, na tom se Jidáš oběsil.1*)