Obr. č. 1. Holubinky na Lomnicku.

jí zemřel brzo; bylo jí devět let; von se menoval Jakub. Ve vosunia-šedesátým roce zemřela a pětasedumdesát let jí bylo, víte? Dyž vyšla ze školy, dala se do toho učení v Železnici; u koho to akorát bylo, to už nevím, ale všecko se mně zdá, že to bylo ? Haratickejch; všecko se tam říkalo u Basáků. Tam ty mustry nejspíš sebrala. *) Z hlavy -to všecko sotva dělala, nejspíš měla vzorek, podle kterýho kreslila. Vono jich bylo ještě víc, jen že se to, víte, potrácelo, protože na to člověk takový vopatrnosti neměl."

Také o c e n ě holubinek dovídáme se od čejky: „Maminka říkávala, že takovej čepec byl až za patnáct zlatejch, jak byl kerej. Vona po patnácti taky čepce prodávala, ale juž nevím, na jaký peníze se to počítalo. Vona byla tenkrát šajnová mince, ale dyž to platilo skoro jako tyhle peníze. Tak vám řeknu: libra soli byla tenkrát za sedům krejcarů; teď jetaky. Přídě to na jedny peníze."

Řídila se zajisté cena bílých těch čepců nejen dle toho, „jak byl kerej," ale i dle krajiny, dle počtu vyšívaček a pak hlavně dle rozhláše-