Obr. č. 2. Holubinky na Lomnicku.

nosti té které vyšívačky. Že vyšívaček tenkrát mnoho nebylo, patriio z . dalších slov čejkových: „Maminka chodila vodtud do Železnice za svobodna; dyž si vzala mýho otce, tak už tak mnoho nešila čepce; vice za svobodna; jen něco maličko. Protože můj otec byl krejčím, šil taky lajblíky a špenzle, tak pomáhala jemu šít. Pozdějc vyšívala takový bílý čepce v Železnici taký Endryska, matka kupcovy Brožky."

Z toho vidno, že ve Lhotě Bradlecké byla to jediná Kateřina Jenčková, která holubinky vyšívala, a že i v městečku Železnici pouze „u Haratickejch" a později taky „u Endrysky" umění to se provozovalo. Vždyť ani nyní nešijí si hospodyně všechno prádlo a šaty pro domácnost, a přece jim k tomu nová škola základ podává.

Domy jeví tvarem svým nejživější rozmanitost. Je to směs, v níž stopovati možno znenáhlý vývoj lidového stavitelství až do časů dávno minulých.

V Gutfjeldě zachovalo do dneška svůj původní tvar jen několik málo stavení domkářských, většinou ještě došky krytých. Stavení selská, bezmála všechna, jsou do základů přestavěna; na nich ani z daleka není znáti dřívější jejich podobu. Jen asi pět domů selských ukazuje z hrubá, a to ne všechny stejně, jak dříve vypadal celý dům selský.