Jako sela, tak i domy v nich byly ven a ven stejně stavěny; stály vedle sebe, jako dítky jedné rodiny: jedno jakoby druhému z oka vypadlo. Rozloha domu činila obdélník, v němž ze stran kratších jedna byla obydlím a druhá stodolou na zahradě, — a ze stran delších jednu činila hospodářská stavení, rozložená více než přes polovici její, — podél druhé jezdilo se z domovních vrat po dvoře kolnou na zahradu do stodoly. Stavení tedy o sobě, bez dvora a stodoly, činilo pravý úhel, v němž rameno delší dávala hospodářská stavení, kolmici na něm obydlí. Každý dům byl rozsáhlý a rozložitý; svědčilť již zevnějšek jeho o zámožnosti sedlákovo, jakož i o hospodaření, výživě,, domácím životě atd. Slul „hiža". Průčelní stěna měla dvě nebo tři okna na náves („ploc") obrácená a na jednom konci vrata do dvora. Okna byla po jedné straně dveří domovních („vrata raala"). Z návsí vcházelo se dveřmi do síně („vježa"). Otvíraly se dřevěnou klikou („kváka") a ze síně zavíraly dřevěnou zástrčkou („drivljena zasunja"), kdežto dvéře na dvůr měly visecí zámek („viseti luokot").

Síň rozbíhala se vstupujícímu napříč v pravo i v levo. V ní stála z pravé strany dveří špižírna na vejce („jaje"), čočku („ljeéa")i fazuli („fržonj") atd., z levé strany „kastl", mající dole uzavřenou přihrádku na hrnečky („lončič") s máslem, na krupici, koření a jinou dro-botiuu, ? úpravě pokrmů potřebnou, nahoře pak pokládaly se za dřevěné příčky mísy („zdjela") a talíře („pladanj"); tu, v síni, byla také postel pro děvečku („djevojka") a někde také ještě jedna stolice („klup"). Vcházející do síně měl proti sobě zeď kuchyně; byla tedy kuchyň ve středu obydlí, a nemýlíme se, pravíme-li, že touto svojí polohou připomínala starší ještě obydlí lidská, kde kuchyň byla světnicí, komorou, ba i chlévem na drobný dobytek: slepice, husy, ovce i kozy.*) K ní z jedné strany, těsně přilrhala světnice („hiža") na bývání.

Ye světnici v levo dveří vedoucích ze síně pyšnila se v koutě („nugav") vysoko vystlaná postel s nebem, jež mladá generace ještě pamatuje, mezi okny tlačila se ke zdi skříň se šuplaty ua mužské šaty („rube"), vedle pak ve druhém koutě u oken sbíhaly se podél zdí dvě stolice s malovanými lenochy, vroubíce ze dvou stran velký, tvrdý stůl před nimi postavený; třetí kout světnice! na straně stolní, zabírala postel s kolíbkou („zibka"), asi uprostřed zdi naproti oknům vypínala se široká a vysoká skříň na ženské sukně, konečně ve čtvrtém koutě hřála velká, kachlová kamna, při nichž vybíhala z kuchyně do světnice chlebová pec, oblíbená dětem, jež rády po malované truhle („kuofan") před ní stojící šplhaly na pec si hrát, dovádět a spát. Světnici zdobily obrazy („kip"): Ukřižovaného, Svatých, na skle malované, vznášejíce se na zdi v koutě nad stolem, řádkem vedle sebe, a této ěásti světnice dodávajíce úcty a posvätnosti. Proto také zde pod nimi v samém koutě visela na zdi podlouhlá skříň, s-tále zamčená, zvaná „ormarií", od níž jedině hospodář měl klíč, a v níž uschovával tobolku s penězi, kalendář, zápisník výdajů