a erbovní zrozenosti, jehož užívám po muži, kterýž již krkavcům slouží. Jsa zabit, jest jim ? potravě, ač jest. mu to k jeho slávě. Ač, kdybych směla povědít, že pro krádež měl s světa sjít a pro zrádu, ó to dílo ke cti by mi nesloužilo, neb já vojny neopustím, poněvadž mrzutě šidím v kvartýru hloupé sedláky, ba již i také měšťáky! Jsem ovšem vyzrálá kůže, než vezmu si zase muže, bez něho nesvedla bych sic v kvartýru i na vojně nic. Než do Turek víc nepůjdu, než zde v cechách šidit budu: tam se tak šidit nedají, jako zde obyčej mají. Pamatuji i na Uhry, že jsou mi tam panket dobrý pro slepici dali, barum, na mou kůži policárum! Ale to tam čekám štěstí po tom kyjovým neštěstí.

Ciplík. Bratře, Vospálku, slyšel-lis a toho všeho doslech-lis, co je ta paní mluvila, kteráž o nás nevěděla, abychom ji poslouhali a co mluví doslejchali? Jestiť ua vojně zkušená, v slepicích, řek' bych, cvičená, kachny, husy a kuřata jsou její, řek bych, záplata. Neumí, tuším, čekati, sama si hledí platiti. Och, och, kéž chce moje býti! musil bych přešťastným býti, abych měl takovou ženu, bylo by lip nežli fenu: nesla by mi na vojnu rane, och, och, měl bych hotový šanc!

V osp alek. Kat ti se, ne ona, hodí, chceš se ženit, co ti škodí? Že

chceš na sebe mošnu vzít, sám volně in mandatis být ? Co tě dobrá

vůle drbá? Víš: Mulier malá herba, že žena trpké koření? Žeň se!

. žeň! budeš mít paní, budeš takové břímě mít, že bych chtěl radči živ

nebýt. Dum tibi cantabit „zrádce", řekneť, abys visel krátce. Když pak

bude pleno choro, tu: „visalecká potvoro!" voce clara bude zpívat, tak, až se bude rozlíhat. Když pak bude secunda pars, tuť ona povýší svůj hlas, bude bráti z b fa, b mi, řekne: „šelmo jdi s očí mi!" Bude píseň toni primi: „brzo z domu, šelmo, jdi mi!" Pak se skoná na E la, mi, ty řekneš: „Ach, laješ-li mi!", budeš se jí chtít opříti, ale musíš víc slyšeti, když hned začne tertii pars, tu chceš-li míti který vlas, ihned tu tace pro ????, anebo mluv pěkně krátce a v poctivosti pokoř se, co pavouk neb sršeň mouše anebo co náš pes kočce. Vod-pust jí, bude-li vovce, vezmi sobě z vlka příklad, jak von ovcím vod-pouští rád, tak ty ženě hleď odpustit, nechceš-li pauperculus být. Bene ipsani excipias, fuste aut baculo v ten čas, metiare ji po pleci a potom hned hleď utéci. Alias by sice dožral, mezi tím, jak chceš ty, dělej, všaks sic co slepice smělej. Jak si usteleš, tak lehneš a snad, hrdino, nepykneš.

Ciplík. Jest pravda, bratře Vospálku, že mám v svém myšlení válku, nevěda se čeho chytit, měl-li bych se předce ženit? Má se ovšem rozmysliti, kdo nechce bycha honiti: žena jest těžké břemeno, ? složení velmi nesnadno. Vzpomínám, jak jsme se spolu plavili po moři dolů, a vítr se hrozný strhl, prámem pak sem i tam vrhl; mnoho na něm zboží bylo, aby se pak oblehěilo, patron lodi právo vydal, aby každý ilmedky vzal, co má v lodi nejtěžšího, vrh do moře bouřlivého. Tu hned mnozí drahé zboží vyhazovali jsou mnozí, jeden pak byl mezi nimi, kterýž nechtěl držet s nimi, žádné zboží házet nechtěl, ten svou