JMKé, aby taková věc mohla přetržena býti a my outrat, nákladův i pokut ujíti, vložiti a jak bychom se v podobných věcech nyní i potomně chovati měli, nám milostivé naučení dáti ráčíte. A my se toho VMtem chceme rádi skutečně odslúžiti. Za milostivú odpověď VMtí prosíme. Dán na Horách Cuttnách v středu před sv. Vítem létha oc LYI. — Šephmistři a radda na Horách Cuttnách."

„Urozeným a statečným rytířům krále JMti zřízeným raddám komory v království českém oc, pánum nám milostivě a laskavě příznivým, JMtem."

Na tuto žádost dopsali pani radové komory v království českém panu Václavu Leskovcovi a obdrželi od něho tuto odpověď ze dne 26. srpna 1556:

„Službu svú vzkazuji. Urození a stateční páni a přátelé moji milí! Psaní mi činíte, .kterak by arcikníže Jeho Milost, pán můj milostivý mně psaní o Víta Mrázka poddaného mého, abych jeho propustil, učiniti ráčil a na to psaní že sem odpovědi nedal. I takové psauí jest mne nedošlo a o něm nevím. Dokládáte v psaní svém, že Vít poddaný můj žádného jiného řemesla neumí ani jiné živnosti než to šmelcování a v předešlém svém psaní jmenujete jeho kovářem. Což jest pravda, že jest týž Vít kovářem, nebo jest se řemeslu kovářskému učil a vyučil. Nežli když jest proti mně věc nenáležitou, neposlušnou, zoumyslně všetečnou i proti otci svému vlastnímu lehkomyslnou, o čemž sem vám v předešlém psaní svém dosti obšírně oznámil, udělal, tu teprva jest se do huti dal nadě-jíce se, že se mne tu ukryje a že se jeho doptati moci nebudu. I poněvadž jest týž Vít kovářem a já jeho v témž řemesle kovářském i poddaní moji důležitě potřebují, i z těch a takových příčin nahoře jmenovaných jeho propustiti nemohu. Protož za to žádám, že již o týhož Víta kováře sami sebe i mne upokojíte. Dán na Střele v středu po svatým Bartoloměji létha oc. LVI. — Václav Leskovec z Leskovce a na Střele."

„Urozeným a statečným rytířům krále JMti zřízeným raddám komory v království českém, přátelům mým millým."

Těch a podobných smyšlenek koluje prý mezi lidmi velmi mnoho a též v mnohých knihách bývají uváděny. Kára velikou lehkověrnost rakouské a české šlechty, což jí mnozí katolíci mají za zlé, zvláště když v Čechách před nedávnou ještě dobou prý měli plnou svobodu ve věcech náboženských a otcové nebo dědové mnohých vážených českých pánů byli protestanty.