Na Staroměstské radnici prohlédl si Hanušův orloj, který však tehdy dobře nešel, na Koňském trhu jízdeckou sochu sv. Václava.

Na Hradčanech je to ovšem chrám sv. Víta, který budí jeho zájem v první řadě. Zaznamenává množství ostatku svatých, uložených většinou ve kříži z uherského zlata, vážícím asi 10.000 dukátů, a množství skvostu v pokladnici svatovítské. Kaple svatého Václava, o níž dříve slyšel, ho však sklamala. Zdi její jsou jen z části drahokamy pokryty a nikoli — jak slyšel — úplně vyloženy. Vytýká, že nejsou ty karnioly, jaspisy a ametysty jako pěst veliké a větší nijak spořádány, tak že ? ceně kaple nepřispívá zručnost a dovednost umělcova, nýbrž jen cena zlata. Dobrou mramorovou prací nazývá náhrobek sv. Jana Nepomuckého a pomník Leopolda Josefa hraběte Šlika.

Na nádvoří zámeckém viděl nad kašnou kovovou sochu sv. Jiří, ulitou roku 1373, a dle jeho soudu na dobu svou velmi podařenou.

Při prohlídce komnat hradních upoutal ho překrásný pohled na Prahu z oken zámeckých. Ukázali mu císařskou jídelnu, pokladu však . a sbírky děl uměleckých neviděl — správce pokladu byl kdesi na venkově — a poznamenává, že je tam leckterý dobrý obraz; ostatně, praví, že známo, jak bylo za Švédského vpádu vše vypleněno, a co zbylo pěkného, to dal císař r. 1723 do Vídně odvézti. Také ho dovedli do síně místodržících, a Keyssler podrobně dosti událost tu vypravuje a popisuje pomníky v hradním příkopě na paměť toho stojící.

O Bílé věži zaznamenává, že byla vězením pro osoby stavovské, a zmiňuje se o železné panně, která odsouzence ? smrti umačkávala, po které však tam již není ani památky, nejspíše prý odnesena byla ku sv. Petru do nejvyšší konsistoře.

Na Hradčanech dále prohlédl si palác Černínský, který je sice menší než Valdštýnský na Malé Straně, avšak co do výstavnosti, zařízení a ozdob málo prý má sobě rovných. Ačkoli se o něm již přes sto let pracuje a majitelé nešetří nákladem, není přec hlavní sál ještě hotov. Galerie jeho je dlouhá 175 kroků, schodiště je široké, světlé a malbami zdobené. Popisem drahocenných nádherných tapet nechce se zdržovati.

Navštívil též kapucínský kostel Loretánský, velmi přesně prý napodobený dle svatého dómu v Loretě s jeho černými, kouřem zašlými stěnami vnitřními. Velký rozdíl však spatřuje ve vnějších basreliefech, které jsou tu jen ze štuku a daleko ne tak jemná práce jako mramorové v Loretě. Prohlédl si ovšem též poklad Loretánský a některé z jeho význačných skvostů popisuje.

Na jednom konci náměstí před Černínským palácem ukázali mu kamenný sloup a řekli mu, že tam pohanská kněžna Drahomíra, matka sv. Václava, roku 939 zemí byla pohlcena.

Masné krámy malostranské byly pověstný tím, že nebylo v nich much, což jedni kouzlu, druní svatému Prokopu přičítali, a Keyssler poznamenává, že pro tuhou zimu, kdy žádných much nikde nebylo, té věci na kloub přijíti nemohl, jež ostatně snad přirozeně dá se vysvětliti.