Šel se též podívat na Strahov na místo, kudy Švédové do Prahy s Königsmarkem vtrhli r. 1648, a zmiňuje se o nápisu na Staroměstské mostecké věži na paměť hrdinného odporu studentů s Jesuitou Plachým v čele.

Neopomenul ovšem též navštíviti místa zahalená y šedý závoj bájí a pověstí, starodávný Vyšehrad. Tam as v polovicí skalního srázu spatřil starou zeď se třemi okny, lázeň Libušinu, z níž prý rozkoše syta milence své do Vltavy dávala svrhovati. — V kostele sv. Petra a Pavla upozornili ho na sloup ve tři kusy přeražený, kterým čert o zem mrštil z hněvu nad tím, že kněz dříve dosloužil mši, než on z kostela S. Maria in Trastevere v Ěímě jej přinesl. Lid věří tomu pevně a bylo by mamo chtíti jej přesvědčiti o opaku, zyiáště když v Ěímě onen kostel má skutečně po jedné straně o sloup méně. Keyssler však ujišťuje, že je mezi sloupy těmi veliký rozdíl.

Před oltářem sv. Longina spatřil kamennou rakev, v níž prý tělo jeho jako ve člunu po Vltavě připlulo. V poznáme» však dodává jinou zprávu, že tělo jeho r. 1409 z Ěíma bylo přineseno a r. 1420 od Husitů při zpustošení Vyšehradu do Vltavy í s kamennou rakví vrženo. Od té doby na místě tom bylo stále vídati světlo a mnoho lodí se tam ztroskotalo, až bylo tělo s rakví vytaženo a na Vyšehrad zase uloženo. Dále dodává, že tělo sv. Longina mají také v Mantově a vysvětluje, že od slova boyiĄ, jehož užívá sv. Jan pro kopí, jímž bok Páně proboden, utvořeno bylo jméno světce Longina. Právě tak — pokračuje potom — tvrdí Rusové, že ? nim svatý Mikuláš připlul na mlýnském kole po moři a močálech. Na vysvětlenou ukazuje, že analogicky lze v těchto případech užiti Rudbeckova výkladu v „Atlantidě", že to, co se vypravuje o cestě Herkulově v číši nebo axvea), vzniklo z neznalosti němčiny, totiž ze záměny řeckého ffxveog a německého Schiff.

Do nádvoří vyšehradské zbrojnice ho stráže nepustily, tak že jen od mřížové brány mohl se dívati na místo, kde Libuše tančívala a kde nikdy tráva růsti nesmí. K tomu však poznamenává, že všude, kam mohl dohlédnouti, viděl prostranství travou porostlé.

Dovedli ho též na místo u oné brány, odkud rytíř a kouzelník Horymír za knížete Křesomysla s koněm svým do Vltavy se vrhl a ji přeplaval, na protějším břehu u Zlíchova ukázali mu kapličku na místě, kde Horymír na břeh vystoupil. Vypravovali mu také, že kůň ten nebyl jen nadán velikou silou, nýbrž měl i schopnost s pánem svým rozmlouvati. Tam mu ukázali také znamení po jeho kopytech, z nichž však levý vtisk byla noha volská, a dále na pravo bylo ještě jedno kopyto koňské, o němž však starožitníci pražští sami doznávali, že je tam hoši ze žertu vyryli. Zatím však, dodává ironicky, je jedno právě tak přirozené jako to druhé.

Celá ostatní část dopisu věnována jest pamětihodným budovám, uměleckým památkám, kostelům pražským. Zmiňuje se o známých a slavných osobách a událostech v Praze se sběhlých atd., při čemž uvádí