vystupujícího pozorovati. Zhasnutí světla a hřmot působí skryté pomocné osoby, by ze všeho nic na jevo nepřišlo, a diváci nesmějí kolo překročiti.

Možné to zůstává vždy, že někdy, kdo ví, z jakých příčin peníze do země zakopány byly; možné, že je lidé našli a zbohatli. Že ale zhola tomu neb onomu souzeny jsou a že jen od jistých osob, kteréž to umění mají, s říkáním jistých formulí, přinesením darů duchu nebo ďáblu a šetřením kejklířství dobyté býti mohou, tomu nevěříme. Veděl-li by kdo, kde v zemi poklady leží, běžel by pro ně, aby v bohatství a slávě dny života stráviti mohl a nedával by se do tak nebezpečné práce, kterou stojí dobývání pokladů. Kolikráte byl již lehkověřící podveden! Kolikrát ještě sprosták o peníze ošálen bude! Jak obyčejné dobývání pokladů směšné a rozumu odporné jest, tak lehce dají se lidé omámiti. Slaninou a plátnem má duch upokojen býti, musejí mu kohouta, kozla, nebo co jiného obětovati a dobývače napřed zaplatiti. Nesmí se žádný ohlížeti, aby podvodu umluveného neznamenal. Nesmí, aby o život nepřišel, ani slova promluviti — čímž by se sousedé přivolali a kejklíři překážku učinili. Duchové prý poklad pod zemí pošupují, neb v uhlí promění, když komu o něm povíme, nebo se svěříme, že poklad dobývati chceme. Kdo však neznamená, že to zchytralá lest jest, a proto vymyšlena, aby věc před časem vyzrazena a překažena nebyla. Černý kozel, jímž jedině peníze zdviženy býti mohou, nesmí ani jediného ýlého chlupu míti; ďábel pak snadně krk zakroutí; tu vidíme, že těmi strašáky jen strachu nahnati a očekávání vzbuditi hledí, aby se nikdo neopovážil něco učiniti, co by dobývači dobrý konec zkazilo.

Pověreční katolíci pak vyvolili si svatého Krištofa za patrona a pomocí jeho chtěla jedna společnost v starém klenutí pokladu dobýti.

0 půlnoci dolů sstoupili. Udělali kolo, pokropili stěny svěcenou vodou, modlili se Zdrávas a ještě takto: >Svatý, ctihodný mučedlníku Krištofe, kníže nebeský, ? tobě voláme, kterýž Jsi nejvyššího krále hledal, a nejprve krále pohanského, pak ďábla a konečně Pána Ježíše nalezl. Když jsi lidi skrz Jordán přenesl a pak v jeskyni poustevnické spal, volal Ježíš jako pachole: Offery, Offery! Když jsi jednou a podruhé povstal, nebylo tu žádného. Po třetí volalo pachole: Offery, Offery, vezmi bidlo své a nes mne přes Jordán. Ty jej vzav na ramena svá, šel s ním skrz vodu. Chlapeček ale byl tak veliký, že Jsi v nebezpečenství života přišel a pacholeti řekl: Tys tak těžký, jako bych nesl nebe i zemi. Pachole odpovědělo: Ty neseš vskutku toho, který nebe a zemi učinil. Tu pohřížilo Tebe pachole do vody a pokřtilo Tě ve jménu f Otce, i f Syna,

1 Ducha f svatého, a doložilo: Ty nebudeš již Offery, nýbrž Krištof slouti, činím Tebe pokladníkem a dávám Ti moc nade všemi v zemi skrytými poklady, abys je mezi ty, kteříž ? Tobě ve jménu mém volati budou, rozdával. Dávám Ti také moc nade všemi zlými duchy. Tedy voláme ? Tobě, ó nejsvětější a uctění nejhodnější svatý mučedlníku a přímluvce Krištofe, abys se nad námi smiloval a nás s Bohem a s Marií vyslyšel, a nám ? prospěchu práce naší této noci 100.000 zlatých dobrých peněz udělil. Voláme ? Tobě jednou, po druhé a po třetí, a zapřísaháme Tebe