str. 256
oznámiti, a to jest tolik, jako bychom' nic neřekli. Neb tím. se napovídá, že by něco dokázáno bylo, co dokázáno není. Ani jeden pravdyhodný příběh ukázati se nemůže, že by virgulemi skrytý poklad byl nalezen a všecky historie, které se o tom vypravují, jsou podvod a lež. Žádny rozumný horník nezabývá sé nimi a drží je za šálení a podvod.
Dále praví: virgule nejen tam bijí, kde kovy leží, nýbrž na každém jiným místě. Příčina toho záleží v mrštnosti a tíži. Dle pravidla máme, když prut bíti má, ramena pevně ? prsům držeti, ruce od těla odtáhnouti a prut tak držeti, aby se ho palce na obou koncích dotýkaly. Tuť dle moci své počne oučinkovati a pohybuje se k zemi. Držíme-H jej nad pytlíkem s penězy, bije; bude ale také bíti, když jej nad kusem dřeva držíme. Zkrátka bije vždy, nechť jej držíme, nad čím chceme. Kdo toho zkoušku činí a pověr prázden jest, snadně se o tom přesvědčí.
Masité částky rukou našich a ramen nemohou silného tlačení dlouho vydržeti, pročež v své oučinnosti uleví, že toho ani nepozorujeme; proto se prut v rukách našich točí, bití pak pochází od mrštnosti prutu a fišpanu, tíže těl a podivného způsobu, jak jej držíme.
Den narození, povahy a hvězdy mají při bití prutu spoluoučinko-vati. Duben, červen, červenec, srpen až do 12. září, mají nejlepší měsícové, nejlepší ale hodiny v neděli ráno v 4 a 5, v poledne okolo 11 a 12 hodiny býti. Děti v neděli narozené, lidé krevnaté a váhavé povahy jsou prý při virgulích nejšťastnějšími.
Takovým běhounům a tulákům nevěřte, kteří praví, že pomocí kouzelného prutu ? pokladu vám dopomohou . . . Jen si předložte, že na větším díle otrháni jsou, a že by nikdy vašich peněz nežádali, kdyby to v pravdě uměli, nýbrž sami sobě by nejradši ? pokladům pomohli.
O zaklínání ohně. Oheň jest veliké dobrodiní světu a lidu. Obživuje všecko. Bůh potřebuje ho také ku potrestám. Již z veliké moci ohně vidíme, že to pošetilost, zaklínati jej. Židé, cikáni, uhlíři a popeláři jsou ti hrdinové, kteří se tím uměním honosí. Židé dělají to na dvojí způsob:
Zaklínač mluví ? ohni na povýšeném místě, odkud všecko, co s plamenem stojí, přehlédnouti může. Dá si kotlík s žavým uhlím a konev s vodou přinésti, hledí upřeným zrakem na oheň, mumlá hebrejská slova z 4. Mojž. II. 2: A když volal lid ? Mojžíšovi, modlil se Mojžíš ? Hospodinu a udušen jest oheň. To říká po slabikách a při vyslovení každé slabiky trochu vody na uhlí lije a pak věří, že se oheň udusiti musí — ovšem v kotlíku, á nestane-li se to, jako obyčejně, má za to, že se snadno udusiti dá.
