kníže oheň zaklínati může, protože v jeho přítomnosti po chvíli oheň padati počíná. Toho ale lid sprostý nepozoruje, že proto oheň padá. protože moudré kníže nahlíží, z které strany by se ohni v cestu vkročiti mělo, dle toho moudré přípravy činí a všecky svým rozšafným příkladem předchází. Tak se oheň bez zaklínám zkrotí, čímž se žádné kníže zabývati nebude. Jsou-li pak domové tak sestaveni, aby kníže okolo nich jezditi a tam, kde třeba, stříkačky zašikovati mohl, tut se ovšem oheň brzy udusí.

Bůh postavil nejprudšímu řádění ohně jiný živel, totiž vodu, na odpor. Jdou-li všickni nešťastným ku pomoci, jakož láska bližního přikazuje, a pilně ustanovení poručníků následují, zavře oheň brzy ústa bez pověrečných a Boha zlehčujících prostředků . . . Jistý prostředek proti prudkému rozmáhám ohně jest tento: Vezmou se tři díly jílu a jeden díl moučného mazu, tím se pomaží krovy, kteréž se dříve draslavé učinily, Když oschnou, potáhnou se tím mazem štěrbiny, za kterou příčinou dřevo tak brzy se nezejme. Toho se také tím dosáhnouti dá, když se otesané dříví začasté ledkovou vodou potře.

Kolikráte byl již zaklínač ohně příčinou, že lidé, kteříž ku pomoci přišli, od práce přestali, oheň pak větší vzteklostí vyrazil a tím větší neštěstí způsobil.

Když psové vyjí, praví pověrečníci, bude hořeti. Ovšem, když pes oheň čije. Kolikrát ale vyli psové a nehořelo ? — Když se zvoní a hodiny spolu bijí, znamená to oheň. I to se. v městech přečasto stává a nehoří. Hoří-li, jest ohně zajisté jiná příčina. Hořívá také tam, kde ani zvonů, ani hodin nemají. — Pověsí-li se roj včel na dům, znamení jest ohně. Pobloudí-li rej do města, nač jiného má se pověsiti než na dům, a stane-li se to, proto nebude hořeti, neb včely s ohněm nezacházejí. — O roháči panuje to důmění, že mezi rohy uhlí bére, že do stodol, na seníky atd. nosí a pády ohně působí, proto jej Němci nosičem ohně nazývají. Jakožto červ žere roháč šest let v dubu doutninu, pak se z něho udělá vajíčko, a když z něho vyleze, jest kůže jeho měkká, a na hlavě jeho zůstane obyčejně trocha pilin, až hlava na povětří stvrdne. To shnilé dřevo svítí ve tmách, a z toho pošla ta pohádka. Někteří se tím vymlouvali, aby podezření od sebe odvrátili, když oheň z jejich příbytku vyšel. Začasté zůstane příčina ohně tajná a roháč musí trpěti.

Někdy jest viděti na zemi oheň, 3 nebo 4 střevíce v okresu, a po-věrečný nazývá to hořením peněz. Aby se pokladu zmocnil, hodí, co při sobě má, do ohně, buď střevíc z pravé nohy, nebo drobty, katolíci ale růženec, aby tudy duchům moc odňali, by peníze do země hloub ne-postrčili. To, co mu hořením peněz jest, jest hořící neb svítící bažinaté povětří, kteréž se na takových místech ukazuje a od země ještě se nevzneslo. Jeť to proti přirozenosti peněz a všech kovů, že by hořeti mohly; jinak by se musil zázrak státi.

1. Hádání přináší jistý vej délek. Máme příklady, že lidé od toho řemesla zbohatli. Každý pověrečný (a jak mnoho jich!) donáší jim. Ať jest proroctví pravdě nepodobnější a rozumu odpornější, dost na tom, nalézá víru. Neb podvodníci umějí se těch, kteříž něco zvěděti chtějí, vy-