ptávati, čehož si nepovšimnou; pak seberou všecky okolostojičnosti a hádají až ? podivem; srovnává-li se žvaní jejich s nadějí toho, jenž si hádati dal, tím pevněji věří a věcí nepodobných očekává. Tak se víra dle žádosti řídí; vzbudí-li ji jednou podvodník, následuje víra bezpečná, kteráž proroku vážnost zachovává . . .

V jaké vážnosti nestojí cikáni u neumělých? Ti nejnepořádnější a nejdaremnější lidé ihou, a lidé věří, že by hádati uměli. Dávají jim maso, slaniny a co. jen žádají; ochotné ruku jim podávají, aby budoucí osud zvěděli. Mezi jiným praví ti podvodníci, že mají kořen ohně, který tu moc míti má, že zabrání, by se nic neznalo. Dle jejich vychloubání dostávají toho kořenu každoročně z Egypta, kde prý na vysokém kopci roste. Cikáni, jejichžto život z samého podvodu pozůstává, přebývají nejvíce v stodolách, když ve vsi noclehují, a musejí často oheň dělati, by se buď ohřáli nebo pokrm připravili. Sedlák by jim toho nepovolil, kdyby mu nenamluvili, 'že na jejich vůli ani stodola, ani co jiného zejmout se nemůže. Neslane-li se to, není toho příčina onen kořen, nebo snědá koule, kterou do hlavního trámu zaklínují, nýbrž jejich opatrnost a veliká péče, kterou oheň opatrují.

2. Hádání z hvězd. Jménem astrologie, to jest planetářství, pranostiky, která před časy veliké hluky dělala, rozumíme umění, z ???-ličného sestavení hvězd a běhu jejich, budoucí události, změny, povětr-nosti, ourodnost země, osudy celých království a pojediných lidí, též i skončení předsevzetí jejich předpověděti . . . Pověra zplodila to důmění, že při narození člověka nová hvězda na nebi se ukáže, a jak hvězda svítí, takový že jest osud člověka, dobrý nebo zlý. Svítí-li jasně, bude bohatý; svítí-li temně, bude chudý; umře, padne-li jeho hvězda s nebe. Spojení Kralomoce nebo Krasopaní s měsícem znamená štěstí při narození dítěte; spojení Hladolela a Smrtonoše znamená neštěstí. — Avšak hvězdy vždy stejný běh zachovávají, kterak tedy mohou nově narozenému dítěti štěstí neb neštěstí zvěstovati, aneb příhody světa a lidí oznámiti ? Právě tak málo mohou ouěinkovati na povahu člověka. (Pokračování.)

Odkud se braly nápěvy? Již v pouhé řeči jsou uloženy začátky a základy lidového zpěvu. Zpěv jest vlastně jen výraznější, dokonalejší mluva. Proto ve zpěvu umělém má plynouti a ve zpěvu původně lidovém opravdu plyne nápěv sám sebou, přirozeně ze slov samých. Co tu však rozuměti slovem „přirozeně" ?