literární historie vyložila nám podrobně všechny prameny, jichž užívali. Lid, třeba že v pohádkách neuchoval své látkově původní plody tisíciletým podáním, přece dovedl si přizpůsobiti tyto látky, dáti jim svou originální formu, vdechnouti jim svoji duši a svoje idey, a právě tyto stopy jeho duševní práce činí pohádky cenné.

Smíříme-li se s tímto názorem, dovedeme se pak kritičtěji a jasněji dívati na to, co se nám pod titulem národních pohádek podává. Neupadáme u vytržení nad látkami, jež společný jsou všem národům a nemají na sobě nic význačně národního, zamítáme však umělou jich úpravu, nemístné mrzačení jich stylu i obsahu, shledáváme pečlivě jen pohádky věrně, z lidu zapsané, a i v těch nesmíme viděti šmahem zářící skvosty, nýbrž srovnáváním V3'hledávati verse vskutku cenné, jež úpravou a produševněním ukazují na duši vskutku uměleckou a poměrně ? svým parallelám nejlépe zachovávají ucelenou kostru dějovou. Patrno, že, chceme-H te'chto lidových pohádek užívati ? osvěžení literatury, aL dětské, ať belletristické, třeba k tomu vážné kritické práce, mnoho dobré vůle i mnoho studia a ne jen řemeslníka-malíře a řemeslníka-spisovatele.

V pojednání o významu národopisných studií Mánesových, které český Lid v loňském a předloňském ročníku přinesl, poukázala jsem ? okolnosti, že mezi náčrtky, které Josef Mánes na svých cestách zaznamenal, výkresů dle V3ršívek nenalezneme a že též motivů výšivkových jen v skrovné míře použil při svém ornamentu. Nicméně okáže se nám přece vždy občas, že Mánes úplně nepominul studia i této části formové zásoby, lidem československým po věky nastřádané. Přinášíme dnes reprodukci (příloha) obrazu z postranního oltáře v chrámu karlínském, abychom podali jeden z těch skoro ojedinělých případu, kdy Mánes okázal, že si podrobně povšiml též takových výšivek lidových, které nejsou ozdobou šatu.

Že roucho sv. Ludmily jest ozdobeno vzorem vrkůčkového vyšívání, nebylo lze rozeznati v nejasném osvětlení, skrze barevná skla do chrámu dopadajícím. Teprve když obrázek ? účelu fotografování na světlo vynesen, detaily jeho zřetelně vynikly. Tato výzdoba na sukni sv. Ludmily jest jeden z těch tvrdě kreslených, z techniky vrkůčkového a stehového vyšívání vycházejících vzorů, kteréž nalezneme na některých vzácných, starých, letopočtem opatřených koutrech českých, a jimž obdobné na plachtách slovenských se vyskytují. Mánes i tu dokázal, že vyciťuje souvislost nejstarších zbytků lidové ornamentiky v Čechách, dochované s ornamentikou na Slovensku ještě živoucí.