Na Dolním Poříčoux) na těch lukách drželi se dycky hastrmani. Nejakéj sedlák z Dolního Poříčí šel s Křetína s kostela a stavěl se na goralce v hospodě. A dyš šel domů. vokolo rybníka — ten je vypuš-čenéj, ale hráza ešče stojí — tak tady vystoup chlap, chyt ho a táh ho do rybníka, xi von křičel: „Pro Boha tě prosím, kmotře, pomož raně!" Tak von ho pustil a povdal2) mu: „Dybys nebyl volal kmotra, že je nejbliší přítel, tak bych tě utopil." Tak von povdal: „To préj já se na tobě pomstím, dyš préjs mně chtěl utopit." Tak jak se vo velkonoci světí nejaká pečínka, tak dys3) se z ní nejaký kostky hodí4) do téj vody, hde hastrman je, tak von musí pryč. Tak von ty kostky do vody hodil, a hastrman musil pryč. Tak potom bylo to tak zapomenutý, až von jedenkrát přijel s pola ten sedlák. Jak slízá s koňa, tak ten chlap ho chyt, a mněli tam ležet brány na humnách u toho sedláka, a hodil ho na ty brány a povídal") mu: „Tu máš voplátku, tys mně vyhnal a ted máš voplótku." A von se tuze poranil a umřel vot toho.

Pak ešče jeden kus im můžu říct. S Prostředního Poříčí dvá, švec a krejčí,5) pracovali na Dolním Poříčí.1) A ten švec byl spíš hotovéj. Tak šel domů, A dyš přišel naproti temfi) stavenou,7) hde ten krejčí pracoval, tak vidí po zahradě jits) dolů. V noci to bylo. Tak si myslil: „To bude ten krejčí. Tak pudem spolu." A dyš přišel na to místo, hde se mněli sejit, tak von se tady před ním postavil vohromnéj chlap. Vlasy mněl až do půl viset. A ten mu zastoupil cestu, nechtěl ho pustit. Tak voň mu chtěl vyhnout, von mu zasej zastoup cestu. Tak von skočil ? plotu a vytach kůl: „Tak préj mně nepudeš s cesty?" Tak ted von vostal stát. A švec šel domů. Dyš přicházel ? svýmu stavení,7) tak se strhl9) takovéj vítr a praskot, že si myslel,10) ty vrby, co sou vokolo řeky, že fšecky na něj padnou. Ale přeci došel aš ke dveřím, ale juž mněl strach, dříve se nebál. A juž jenom pat n) ke dveřím. A domácí ho pravda čekali, tak šli jom 12) votevřít. A von ležel přede dveřma a